Sociální stratifikace, komunikace

forma regulovaného chování, které se od čl. očekává v určité sociální pozici

činí jednání předvídatelným (stabilizační prvek)

distance od role = roli plníme formálně, nejsme s ní vnitřně ztotožněni, můžeme to i dávat najevo (př. policista dává pokutu známému)

konflikt mezi rolemi = jedinec plní dvě role, které jsou neslučitelné – musí se rozhodnout

sdílení informací (sdělování i přijímání), sociální interakce

proces = kódování → předání → dekódování

komunikátor = tvůrce i., ten, co vysílá

komuniké = obsah

komunikační kanál = prostředí, forma přenosu

komunikant = příjemce

pro správnou interpretaci je důležitý kontext sdělení (komunikační šum = odlišná interpretace)

pozor: ironie, nadsázka, dvojsmysly, kulturní rozdíly…

komunikace má 2 roviny:

• obsahová = co sdělujeme

• vztahová = jak to sdělujeme

druhy komunikace:

individuální – dialog = mezi dvěma účastníky, monolog

skupinová – mezi více lidmi

masová komunikace (většinou jednosměrná, anonymní příjemce)

dělení komunikace:

• verbální

• neverbální

• konativní (činy) – Př: na žádost něco udělat nereaguji = sdělení

Neverbální komunikace

starší než verbální, odraz emocí → hůř se ovládá

hlas – hlasitost, výška tónu, rychlost a plynulost, intonace a melodie řeči… = paralingvistika

mimika – obličej (hlavní zóny – čelo, oči, koutky úst)

gestikulace – pohyb končetin

haptika – doteky

posturice – postoj (rovný, shrbený…)

proxemika – oddalování, přibližování (zóny: intimní, osobní, sociální, veřejná – kulturní odlišnosti)

Další dělení

symetrická (vyvážená) = účastníci mají zhruba stejný podíl

nesymetrická = nerovné postavení (soc. status, znalosti, zodpovědnost…)

formální X neformální, harmonická X konfliktní

Efektivní komunikace

nezkreslená

reciproční (vzájemná)

bezprostřední (včasná, nezprostředkovaná)

Asertivita

jedna z podob komunikace s důrazem na přiměřené sebeprosazení, cílem je rozeznat manipulaci a umět se jí bránit

principy poprvé publikovány v 50. letech v USA (A. Salter)

bráníme naše práva, tak abychom nenarušili práva druhých

některý asertivní práva – p. měnit názor, p. dělat nelogická rozhodnutí, p. dělat chyby, p. říct: je mi to jedno, p. říct: já nevím (ne v rámci pracovní povinnosti)

některé asertivní povinnosti – odpovědnost za své chování, nelhat sám sobě, nemanipulovat, nestydět se říct co chci a co cítím

základní asertivní techniky:

nácvik nesouhlasu (umět říct ne)

umění přijmout pochvalu

vyjadřovat své pocity (co se mi nelíbí)

technika gramofonové desky (opakování oprávněného požadavku)

otevřené dveře (souhlas s kritikou)

poskytnutí volné informace (pro snazší komunikaci)

Manipulace

jednání umožňující dosáhnout cíle na úkor druhého

některé způsoby:

• křižovatka = buď to uděláš, jak říkám nebo se nediv následkům

• chudáček = vyvolává pocit soucitu, lítosti

• protislužba = mám to u tebe schované

• účelové lichotky

• snižování sebevědomí

• černobílé vidění – zjednodušíme situaci, abychom vyvolali reakci, kterou chceme

• nesmyslná souvislost – nesouvislé informace podáme tak, aby vypadali že spolu souvisí