Sociologie

- nerovnost, moc, autorita

- třídy a vrstvy

Socializace člověka – socializací rozumíme začlenění – přijímání a přenášení zvyků, poznatků, modelů chování a řeči. Sociologie se zabývá zařazením lidí do společnosti, všímá si vnějších vztahů a projevů člověka. Jedinec je socializaci vystaven od dětství do smrti – je ovlivňován okolím.

K základním modelům chování patří:

1. nápodoba – v novém prostředí si všímáme chování jiných a napodobujeme je.

2. identifikace (ztotožnění) – objevuje se tehdy, když jsme okouzleni chováním vzoru, zcela se přizpůsobujeme.

3. podřizování se – je potlačena individuální přirozenost násilnou formou, strachem nebo příkazy, přizpůsobení se autoritě.

Asociální chování – nepřizpůsobivé

Resocializace – znovuzačlenění

Sociální skupiny

Člověk jako společenský tvor žije ve skupinách, rozdělujeme je na:

1. primární

1. rodina – rodina tvoří životní jistoty

2. věkové skupiny – skupiny tvořené vrstevníky, pravidelně se scházejí (party).

3. pracovní skupiny – ve školách třídní kolektivy, v dospělosti pracovní kolektiv

4. zájmové kolektivy – jedinec si je sám vybírá, během života je mění

5. volnější skupiny – vznikají na základě společných znaků bez trvalejších vazeb

   1. sekundární – náhodně utvořená seskupení (cestující), krátkodobá, někdy s cílem sociálně negativním. Nebezpečí těchto skupin je porušování právních předpisů

Sociální komunikace – označuje předávání a přijímání informací ve společnosti, rozčleňujeme ji :

1. verbální, neverbální – verbální = slovní komunikace, je v mluvené i psané formě. U příjemce i odesílatele se předpokládá společný jazyk. Neverbální komunikace je založena na gestikulaci.

2. komunikace meziosobní, skupinová, mediální – meziosobní komunikace mívá konverzační charakter

KONFLIKT – označuje nedorozumění při komunikaci. Může mít podobu nepochopení, neshody nebo krize.

Zvládání konfliktů:

1. Konfrontace – situace, kdy jedna strana útočí na stranu druhou. Účastníci konfliktu si nechtějí navzájem naslouchat. Cílem je porazit druhého.

2. Únik, popření – jde o popření existence konfliktu, lze tak na čas sporu uniknout.

3. Vyřešení problému – účastníci konfliktu se snaží o problému hovořit, aniž by se navzájem napadali. Hledají způsob, jak konflikt vyřešit.

Sociální kontakty – nelze se jim vyhnout, záleží na mnoho ukazatelích, jaký budou mít charakter:

1. vnější postoje – otevření, uzavření

2. vzhled – oblečení, čistota

3. gesta a mimika

4. mluvené slovo

Sociální útvary

Společnost se člení na vrstvy (z profesního, majetkového hlediska) na třídy a strany (z hlediska politického). V historii se soc. členění uplatňovalo k označení tzv. společenskoekonomických formací, rozlišujeme v dějinách 5:

1. prvobytní pospolná – neexistují žádné soc. útvary, pouze seskupení rodového, kmenového typu. V závěru dochází k společenské dělbě práce, vzniku profesí

2. otrokářská společnost – dvě třídy – otrokáři X otroci + svobodní občané + společenské vrstvy – rolníci, řemeslníci, obchodníci

3. feudální – vlastníci půdy (feudálové) X lidé závislí na nich (poddaní, nevolníci) + svobodné vrstvy

4. buržoazní – buržoazie (majetní, kapitalisté) X třída pracujících. Vyčleňuje se vrstva. Která svými profesemi zajišťuje fungování státu (vojáci, učitelé, úředníci)

5. socialistická – bez tříd, vyznačuje se diktátorským zřízením. Podřízení státu = 1 politická strana.