SP Vliv zvířat na zdraví a psychiku člověka

V druhé části budu popisovat animoterapii, neboli odbornou terapii prostřednictvím zvířat, která patří k psychoterapeutickým metodám, které jsou stále častěji uplatňovány při výchově a vzdělávání žáků s těžkým mentálním postižením. Zooterapie je podpůrná léčebná metoda, která se zakládá na vztahu člověka a zvířete, které je k této činnosti speciálně vychované. Jedná se v podstatě o ucelenou rehabilitaci za přítomnosti zvířat. Jaké druhy animoterapií existují? A v čem jsou pro lidi prospěšné?

V třetí části se budu věnovat pozitivnímu účinku domácích zvířat na zdraví člověka, který si rozdělím na tři části – a to na fyzické, psychické a sociální účinky. Majitelé mazlíčků často ani netuší, jak významný dopad na ně jejich nejen čtyřnozí kamarádi mají. Lidé znají zdravotní pozitiva na člověka od zvířat v podobě terapií, neuvědomují si ale, že podobnou terapii jim poskytuje jejich domácí mazlíček každý den.

Historie vztahu člověk-zvíře

Pohlížení na zvíře jako na lidského společníka a partnera začalo s procesem domestikace neboli tvorba nových „druhů“ z divokých forem živočichů a rostlin člověkem. Tyto nové „druhy“ se liší od svých divokých předků. Jsou totiž vytvářeny tak, aby splňovaly konkrétní požadavky lidí, byly lépe adaptovány na podmínky, které jim člověk stanoví a na neustálou lidskou péči.1

Lidé si už v dávných dobách zvířata i přes všechny rozdíly oblíbili a snažili se k nim chovat jako k sobě rovným, nebo dokonce i třeba sobě nadřazeným. Některé kultury je dokonce uznávají jako posvátné nebo i jako božstvo. Přes různé pohádky a mytologie se k nám dostaly dokumenty, ve kterých je zaneseno, že všechna zvířata dříve s lidmi dokonce mluvila. 2

Původní využití zvířat

Během prvních fází domestikace psa byl pes pravděpodobně využíván jako zdroj potravy. Ve stejnou dobu pravděpodobně také sloužil jako „hlídač“ lidských osad a varoval jejich obyvatele před možným nebezpečím. A pravděpodobně lovce doprovázel při lovu a pomáhal jim zvířata lovit. Psi také byli cvičeni pro pomoc v bojích.

Raná domestikace koček byla pravděpodobně výsledkem uspokojivého pocitu tehdejších lidí z vlastnictví tohoto zvířete. Schopnost koček chytat myši a krysy byla určitě dalším prvkem, proč si lidé drželi kočky ve svých domovech. Ve starověkém Egyptě byla kočka považována za posvátné zvíře.

Co se týče hospodářských zvířat, ovce a kozy v prvopočátcích jejich domestikace nejprve sloužili jako zdroj masa a až v pozdějších fázích se z nich stala cenná zvířata i pro produkci mléka a vlny. To stejné platí i o skotu, který byl ve starověku nejdříve využíván na maso, kůži a pracovní sílu. Chov vysokoužitkových krav s důrazem na produkci velkého množství mléka se udál až později v historii domestikace. I u slepic je to dost podobné. Produkce vajíček u prvních domestikovaných slepic byla kolem 5-10 vajec za rok. Vysoká produkce vajec spolu s dobrou kvalitou masa se vyvinula až v pozdějších fázích domestikace, podobně jako u skotu.3