Trest smrti

Některým mladistvým pachatelům čekajícím na výkon trestu smrti byl jejich trest pozměněn. Mezi ně například patří: Paula COOPER (černoška, Indiana), odsouzená za vraždu, kterou spáchala ve svých 15 letech. Mezinárodní kampaň za její záchranu, která byla vedena z Itálie, přitáhla k tomuto případu celosvětovou pozornost. V září 1987 požádal papež Jan Pavel II. o udělení milosti a v březnu 1989 byla OSN předložena petice s milionem podpisů žádajících milost pro Cooperovou. V červenci 1989 byl její trest změněn na doživotní vězení.

Justiční omyly byly a budou. Ale v případech odsouzení k trestu smrti jsou neodvolatelné. V USA bylo popraveno od roku 1900 asi 23 nevinných lidí. Od roku 1973 bylo v USA propušteno a osvobozeno 93 nevinných lidí. Průměrně strávili v celách smrti 7,5 roku. Existuje podezření, že v mnoha státech dostane tento rozsudek daleko časteji člověk chudý, který nemá peníze na schopného advokáta - často lidé mentálně postižení a příslušníci rasových menšin. Manipulací s důkazy si můžou vyšetřovatelé nebo policie i vylepšovat statistiku. Svůj podíl má i americký systém porotních soudů. Právnička Montonyeová říká : "Prokurátoři jsou zkušení profesionálové a umějí hrát na lidské city. Tváří v tvář úděsným dokumentům z místa zločinu mají porotci tendenci jednat emocionálně a nenechat zlo nepotrestáno." To svádí ke zjednodušeným závěrům. "Porotci si navíc myslí, že když vynesou chybný verdikt, nějaká vyšší instance to za ně napraví. Nechápou, že když jednou řeknou vinen, musí se Země zastavit a peklo zmrznout, aby byl dokázán opak."SKUTEČNÉ PŘÍBĚHY- "Byl jste odsouzen k trestu smrti oběšením. Tento rozsudek bude vykonán dvacátého čtvrtého září ve dvanáct třicet v noci." Tento rozsudek zaslechl Ron Williamson, bývalý profesionální baseballista a nyní odsouzenec na smrt v americkém státě Oklahoma, byl odveden do cely. Pět dní před popravou mu jeho právník vymohl odklad; o rok později prokázala zkouška DNA, že byl odsouzen za vraždu a znásilnění, které nikdy nespáchal. Příběh Rona Williamsona z let 1994 až 1995 se za posledních 25 let opakoval v různých státech Unie více než pětasedmdesátkrát. Jak napsal časopis Newsweek, "najednou se zjišťuje, že očití svědci se dopouštějí chyb. Vězenští donašeči podávají zkreslené informace, mnoho přiznání je vynucených, nebo zcela vykonstruovaných. Spravedlnost často supluje rasismus. Laboratorní testy bývají zmanipulovány. Obhájci v soudních síních usínají. Policisté ne vždy mluví pravdu." - George W. Bush přes protesty papeže a značné části americké veřejnosti odmítl udělit milost Karle Tuckerové (38). Ta v osmdesátých letech spáchala vraždu pod vlivem drog, ale poté se obrátila na křesťanskou víru a podle svědectví příbuzných, spoluvězeňkyň i personálu se z ní stal úplně jiný člověk. Karla Faye Tuckerová přesto dostala smrtící injekci a v únoru 1998 se stala první ženou, která byla popravena ve státě Texas od války Severu proti Jihu. - Richard LaPointe, mírně retardovaný černoch, byl loni v Louisianě odsouzen k smrti za údajné znásilnění a vraždu babičky své manželky. Manželka přitom vypověděla, že s ním byla v době, kdy byl zločin spáchán, a svědci vypověděli, že z vily staré paní viděli v inkriminovanou dobu odcházet jiného muže. LaPointe se nejprve přiznal, potom svou výpověď odvolal. Psychiatrické vyšetření ukázalo, že LaPointeova duševní choroba jej činí Odložení popravy přišlo ve chvíli, kdy LaPointeovi zbývalo třináct hodin života. Případ ješte není uzavřen. - Druhou ženou odsouzenou v Texasu k smrti byla Betty Lou Beetsová. Betty Beetsová (62) byla mentálně narušená osobnost. Soud, který ji odsoudil k smrti, nikdy neslyšel o jejím fyzickém, sexuálním a citovém zneužívání jejími několika manžely. Byla usvědčena ze zavraždění svého pátého manžela. - Odell Barnes (31) byl popraven smrtící injekcí v texaské věznici Huntsville. Stalo se tak navzdory protestům světových státníku a ochránců lidských práv, kteří apelovali na guvernéra Texasu George W. Bushe, aby popravu odložil. O třicetidenní odklad ho požádal např. i papež Jan Pavel II. či francouzský prezident Jacques Chirac. V Barnesův prospěch intervenoval u svého syna i bývalý americký prezident George Bush. Odell Barnes trval na své nevině i několik minut před tím, než mu byla do paže vpíchnuta injekce se smrtícím roztokem. Vyzval své stoupence, aby nevzdali boj o jeho očištění a dále usilovali o úplný zákaz trestu smrti. "Děkuji všem, kteří dokázali moji nevinu, ačkoliv ta nebyla soudem uznána," řekl Barnes, přivázaný řemeny k vězeňskému lůžku, "Věřím, že můj případ poslouží spravedlivějším rozsudkům v budoucnosti," dodal předtím, než upadl do bezvědomí. - Texas - Gary Graham byl popraven večer 22.6.2000. Byl odsouzen za vraždu, kterou měl spáchat, když mu bylo 17 let. Jako 38-letý strávil více než polovinu života v cele smrti ve státě Texas.Gary Graham připouštěl různé zločinné akce, ale vždy trval na své nevině v případu vraždy. Jeho odsouzení bylo nelegální z hlediska mezinárodního práva, které zakazuje trest smrti pro zločiny spáchané v nezletilosti (méně než 18 let). Řekl: "Umřel jsem v boji za to, čemu jsem věřil. Pravda vyjde najevo". Gary Graham naléhal na své příznivce, aby se jeho případ dostal k mezinárodnímu soudu a aby žádali moratorium na popravy. 13. května 1981 byl Bobby Lambert zastřelen mužem na parkovišti u obchodu v Houstonu. Jediný důkaz proti Grahamovi byla svědkyně vraždy. Neexistuje žádný fyzický důkaz. Pět lidí tvrdilo, že s ním byli několik mil od místa vraždy. Byli prohlášeni za nespolehlivé svědky. Nejméně další dva svědci řekli, že Graham nevraždil. Grahamovi právníci předpokládali jeho vinu vzhledem k jeho minulým zločinum. Nelze ani vyloucit rasový podtext, Gary Graham byl černoch a zastřelený byl běloch. Před věznicí se ve čtvrtek 22.6. v Hountsville shromáždily stovky lidí na podporu Garyho Grahama. Někteří lidé pálili vlajky. Hrozila i konfrontace s rasistickou skupinou Ku Klux Klan, která se zde sešla na podporu trestu smrti. Po přečtení zamítnutí poslední žádosti o milost se objevily výkřiky "Vrazi! Vrazi! Bush je vrah!". Popravu odsoudily Parlamentní shromáždění Rady Evropy, francouzská vláda, Komise OSN pro lidská práva a Amnesty International.METODY POPRAVElektrické křeslo - Vynález T. A. Edisona. V USA byl hledán způsob popravy, který by byl humánnější než oběšení. První elektrické křeslo bylo vyrobeno v New Yorku v roce 1888, první popravený byl William Kemmler v roce 1890.Odsouzenec je připoután ke dřevěné židli. Na hlavu a nohy mu jsou přiloženy elektrody, které jsou navlhčeny slaným roztokem. Místa dotyku s elektrodami jsou oholena, aby se co nejvíce zmenšil elektrický odpor. Popravčí tým se přesune do místnosti, odkud může popravu pozorovat. Dozorce dá znamení a je zapojen zdroj, napětí 500 - 2300 voltů (v každém státě jinak); k popravě se používá střídavý proud. Po asi třiceti sekundách je zdroj vypojen, lékař čeká několik sekund až se tělo ochladí a zkontroluje jestli vězňovo srdce stále bije. Jestliže ano, je znovu připojen zdroj a takto se pokračuje, dokud není člověk mrtvý. Tento postup je ale v každém státě jiný, např. ve státě Florida je zaveden automatický postup, který má tři fáze. První fáze: napětí 2300 V, proud 9,5 A po dobu 8 sekund, druhá: 1000 V, 4 A, 22 sekund, třetí: 2300 V, 9,5 A, 8 sekund. Skutečné hodnoty napětí a proudů jsou ale při popravě jiné, závisí na elektrickém odporu těla odsouzence.Vězeň cítí bolest a trpí v případě, že neztratí vědomí. Rychlost ztráty vědomí je nejistá. Při popravě je v místnosti cítit spálená kůže a maso. Poprava může být doprovázena kouřem nebo párou, krvácením (z úst nebo očí), zvracením, urinací nebo defekací. Někdy vězňovi vypadnou oční bulvy a zůstávají na jeho tvářích. Vězeň otéká, někdy začne hořet. Smrt je způsobena zástavou srdce a paralýzou respiračního systému.Garota - Tento způsob popravy se používal ve Španělsku a Portugalsku. Dnes se již pravděpodobně nikde pomocí garoty nepopravuje.Garota je nástroj používaný k popravě zardoušením. Odsouzenec sedí na lavici a je opřen o kůl. Na kůlu je připevněn železný kruh (obojek), který odsouzenci svírá krk. Obojek je pomalu utahován šroubem, dokud se odsouzenec neudusí. V jiné formě je garota drát se dřevěnými rukojeťmi na koncích a je držena popravčím.Oběšení - Je to rozšířený způsob popravy. Postup používaný v USA je následující (může se v každé zemi trochu lišit). Den před popravou je odsouzenec zvážen a je provedena zkouška s pytlem písku o stejné hmotnosti. Je to k určení nezbytné délky pádu (provazu) pro zajištění rychlé smrti. Jestliže je provaz příliš dlouhý, může být vězeň dekapitován. Jestliže je provaz příliš krátký, může se vězeň dusit až 45 minut. Provaz (2 až 3 cm v průměru) musí být dostatečně natažen, aby nepružil. K zajištění hladkého průběhu je uzel u smyčky (oprátky) namazán mýdlem nebo voskem. Těsně před popravou jsou vězňovi zabezpečeny ruce a nohy, zavázány oči a je mu kolem krku umístěna smyčka (uzel za levým uchem). Je otevřen poklop a vězeň se propadne. Vězňova hmotnost by měla rychle způsobit zlomení krčních obratlů a následnou smrt. Nicméně rychlá smrt se vyskytuje zřídkakdy. Když má vězeň silné krční svaly, je velice lehký, pád je velice krátký nebo když byla smyčka špatně upevněna, zlomení krčních obratlů není rychlé a smrt je způsobena pomalým zadušením. V případě, že toto nastane, může být poprava doprovázena defekací a vystrčením jazyka; jsou patrné prudké vězňovy pohyby.Jsou země (např. Írán), kde je používán "zastaralý" způsob popravy oběšením. V těchto zemích se nenastavuje délka provazu a ten je příliš krátký pro zajištění zlomení obratlů; smrt je způsobena pomalým zadušením.Plynová komora - V USA byl hledán humánnější způsob popravy. V roce 1924 představila Nevada použití kyanovodíku. První popravený tímto způsobem byl Gee Jon. Snažili se mu napumpovat kyanovodík do cely, když spal. Toto se ukázalo jako nemožné, protože plyn z jeho cely unikal. Proto byla zbudována plynová komora.Je to vzduchotěsná místnost se židlí, na které je upoután odsouzenec. K němu je připojen dlouhý stetoskop, takže lékař vně komory může vězně prohlásit za mrtvého. Komora je uzavřena. Dozorce dá znamení a popravčí klepne do páky. Ta uvolní kyanid sodný (nebo kyanid draselný, který je upuštěn do pánve s kyselinou chlorovodíkovou ,uniká jedovatý kyanovodík. Vězeň je instruován, aby hluboce dýchal pro urychlení procesu. Hodně vězňů se ale snaží zadržet dech. Neztrácí hned vědomí a je patrný extrémní horor, bolest, třes, zvracení a lapání po dechu trvající řadu sekund. Při nádechu se kyanovodík váže na hemoglobin a znemožňuje přenos kyslíku, člověk se udusí. Caryl Chessman předtím, než zemřel v kalifornské plynové komoře v roce 1960, řekl reportérům, že kývne hlavou, kdyby to bolelo. Svědci řekli, že kýval hlavou několik minut. Po odsouzencově smrti odsají větráky jedovatý vzduch z komory ven a na mrtvolu je rozprašován amoniak (čpavek) k neutralizování zbývajícího kyanidu. Asi za půl hodiny vstoupí do komory úklidová četa s plynovými maskami a s gumovými rukavicemi. Před přemístěním těla musí mrtvému rozcuchat vlasy, aby uvolnili zachycený kyanovodík.Setnutí hlavy (gilotina) - Jedná se o mechanické popravčí zařízení zavedené za Velké francouzské revoluce. Prosazeno a nazváno podle Y.I.Guillotina. Gilotinou se popravovalo i ve francouzských koloniích. Dnes se tento způsob popravy již pravděpodobně nepoužívá. Princip: asi 60kg těžká sekera se šikmým ostřím se pohybuje ve svislých vodících kolejích. Po odjištění sekera spadne a odsouzenci setne hlavu, ta spadne do koše před gilotinou.Setnutí hlavy (meč) - Dodnes např. v Saúdské Arábii. Odsouzenec je sražen na kolena, popravčí zvedne meč a udeří jím do krku. Často jedna rána nestačí. V mozku pravděpodobně zůstává okysličená krev, takže je možné, že mozek setrvává v činnosti a registruje bolest ještě několik sekund.Smrtící injekce - V roce 1977 se stala Oklahoma prvním státem, který přijal smrtící injekci jako možnost popravy. Prvním popraveným touto metodou se stal Charles Brooks v Texasu v roce 1982. Tato metoda se používá v pěti státech světa, v USA je to nejčastější způsob popravy. Postup používaný v USA je následující.Odsouzenec je připoután ke stolu. Dvě jehly (jedna záložní) jsou vloženy do žil, obvykle na paži. Jehly s roztoky spojují dlouhé hadice, roztoky jsou umístěny ve zdi vedle stolu. První je podán neškodný fyziologický roztok. Na signál dozorce je zvednuta záclona v přilehlé místnosti, ve které jsou svědci. Potom je odsouzenci vstříknut pentanthiol sodný, po němž během 10 až 15 sekund usíná. Následuje další látka (pankuronium,), která zcela ochromuje svaly a zastavuje dýchání. Další je chlorid draselný ,který zastavuje činnost srdce. Lékař se popravy neúčastní, jen ověřuje, zda je vězeň mrtvý. Tento nedostatek lékařské účasti může být problematický, protože často jsou jehly vkládány nezkušenými techniky. Jestliže člen popravčího týmu vstříkne roztok do svalu místo do žíly, způsobuje vězňovi velké bolesti. V důsledku užívání drog má mnoho vězňů zničené žíly a někdy je obtížné najít použitelnou žílu. To způsobuje velká zpoždění, zatímco je vězeň připoután řemeny.Ukamenování - Dodnes např. v Íránu. Dav kamenuje svázanou oběť. V Íránu se nesmí používat velké kameny, aby odsouzenec nezemřel příliš rychle. Smrt může být způsobena poškozením mozku, nedostatečným dýcháním nebo kombinací různých zranění.Ukřižování - Ukřižování se používalo v antickém světě, dnes se již takto nepopravuje nikde. Odsouzený člověk byl nejdříve zbičován. Potom obvykle vlekl příčný trám svého kříže až na popraviště. Tam byla už v zemi připevněna svislá část kříže. Na popravišti byl odsouzený svlečen ze šatů a k příčnému trámu s roztaženými pažemi byl přivázán nebo přibit hřebíky (ty procházely zápěstími). Trám byl potom vyzdvižen a pevně připevněn ke svislé části kříže asi 2,5 až 3,5 metru nad zemí. Pak byly nohy přivázány nebo přibity hřebíky (každá noha jedním hřebíkem). Nad zločincovu hlavu bylo umístěno oznámení, kde bylo jeho jméno a zločin. Smrt byla zřejmě způsobena vyčerpáním nebo selháním srdce. Lékařské příčiny smrti na kříži nejsou plně pochopeny.Tímto způsobem se popravovali političtí nebo náboženští agitátoři, piráti, otroci nebo ti, kteří neměli žádná občanská práva. Král Persie Darius roku 511 před naším letopočtem nechal ukřižovat 3000 politických odpůrců v Babylónu; v roce 175 př.n.l. Antonius IV. nechal zbičovat a ukřižovat židy v Jeruzalému; roku 32 našeho letopočtu Pilát Pontský nechal ukřižovat Ježíše Nazaretského.Zastřelení, popravčí četa - Je to rozšířený způsob popravy a postup se v každé zemi liší. Příčina i rychlost smrti jsou závislé na tom, kam je vězeň zasažen. Kulky vpálené do hlavy způsobí poměrně rychlou smrt v důsledku velkého poškození mozkových tkání. Nicméně rychlost smrti je nejistá. V Číně je odsouzenec donucen si kleknout. Jsou mu zavázány ruce za zády a je střelen zezadu do hlavy. V případě, že se jedná o veřejnou popravu, tak je někdy vězňovi utažen (silně) provaz kolem krku, aby nemohl křičet. Postup popravy v USA je následující. Vězeň je přivázán k židli koženými řemeny. Židle je obklopena pytli s pískem pro pohlcení krve. Vězňovi je nasazena na hlavu černá kukla. Odsouzenci je na místo srdce umístěn bílý látkový terč. Ve vzdálenosti 6 metrů (20 stop) je pět střelců. Jednomu je podán slepý náboj. Každý střelec zamíří a vystřelí. Příčin smrti může být více: vykrvácení, roztržení srdce, srdečnice (aorty) nebo plic. Vězeň ztratí vědomí jen v případě, že dojde k přerušení dodávky krve do mozku. Když střelci nezasáhnou srdce, umírá vězeň pomalu na vykrvácení.Někdy někteří členové popravčí čety vědomě nemíří na srdce odsouzence a nechávají jiné, aby vystřelili smrtící střelu. To se stalo v Utahu 10. září 1951 při popravě Elisia Marese, který byl oblíbeným vězněm pro osazenstvo vězení. Během popravy všech pět střelců zamířilo mimo terč. Popravčí četa i svědci sledovali jako v hororu, jak Mares postupně vykrvácel.