ZSV - 10. Etika

Etika

ETIKA - z řeckého éthos = původně místo k bydlení, poté mrav, zvyk

• Co je to etika? – nauka o morálce, chování, hodnotí lidské chování ve společnosti (dobro a zlo), obecné základy lidského chování, hodnoty, principy

• zabývá se problematikou konfliktu lidské svobody a mravních norem

• poměřuje lidské jednání z hlediska dobra a zla

• Co je to morálka? – představa o správném jednání (morální jednání)

  • mrav = kolektivní záležitost x morálka = individuální záležitost

• Předmět etiky:

  • metaetika – zdroje člověka o jeho představách – co je správné, mravní základy (pravda, svoboda, vůle, spravedlnost)

  • normativní etika – hledá odpovědi na to, zda je nějaké jednání morálně správně či ne

  • aplikovaná etika – zaměřuje se na konkrétní případy morálky v praxi (např. eutanázie…)

• Deontologie – morální, správně chování, neporušuje pravidla (neshodil by člověka)

• Utilitarismus – míra užitku (shodil by 1 člověka, pro záchranu zbytku)

• Morální absolutismus – vždy morálně, vůbec nezasahuje

HISTORIE – dějiny etiky

Antika – sofisté/Sokrates

• Sofisté (5. století př. n. l.)

  • potřeba umět argumentovat

  • mravní a morální jsou ty věci, co přináší užitek

  • Relativizují jednotlivé morální pojmy (kategorie), tím relativizují i základní pravidla obce.

  • Mravní zásady jsou pouze výsledkem momentální dohody a je na každém z nás, zda na ně přistoupíme -> Jiný kraj – jiný mrav.

• Sokrates ( 5. století. př. n. l.)

  • Kdo zná dobro, ten také dobro koná, protože nikdy nedělá dobrovolně zlé věci.

• Platón (5.-4. st. př. n. l.)

  • lidé mají jednat na základě idejí, idea dobra

  • oproti světu materiálních věcí (pouhých stínů) stojí skutečný svět idejí, na jehož vrcholu stojí idea dobra. (Morálka není lidská konvence, ale je součástí vesmíru.)

  • V ideální obci vládne na základě ideje dobra filosof král.

  • Eugenická teorie - lidé se rodí dobří nebo zlí.

• Aristoteles (4. stol. př. n. l.)

  • Aristokratický směr etiky.

  • Etika jako samostatná disciplína.

  • Nejvyšším cílem v životě není úsilí o dosažení absolutního dobra (to je nemožné), ale blažený život -> život ve ctnostech (spravedlnost).

  • Důraz na výchovu, potřeba etiku cvičit - lidé se rodí dobří i zlí

Antika – stoikové

• Stoikové

  • lidské vášně vedou člověka často k iracionálnímu jednání (nešťastné).

  • Nám všem vládne přirozený zákon (logos) a to, co nám život předkládá, musíme přijímat s klidem a odvahou.

  • Protože jsou všichni lidé podřízeni tomuto logu, tak jsou si v tomto smyslu rovni. Stoikové nežádají ovšem zrušení otroctví, neboť to je nutné a nezměnitelné.

  • Nemůže-li žít člověk ctnostně (v souladu s logem), je lépe když zemře, a to i vlastní rukou.

  • Seneca, Marcus Aurelius

Středověk

• Křesťanství – základním morálním poselstvím je Desatero.

• Svatý Augustin (4.–5. st. n. l.) - predestinace, mimo církve není spásy.

• Tomáš Akvinský (13. století)

  • světské právo zajišťuje veřejný pořádek a umožňuje nám společenský život, ale samo o sobě nás nečiní ctnostnými. -> samotné dobré zákony nezaručují ctnostní jednání

  • Pokud nebude světské právo v souladu s přirozeným zákonem, můžeme světské zákony porušit.