ZSV - filosofie

Období helénistické – 3. – 2. st. př. n. l.; mísení řecké kultury s ostatními; postupný vliv vzrůstajícího Říma → vlády nad Řeky → doznívání řeckého myšlení

• Epikureismus – zakladatel Epikuros – materialista (Teorie o atomech), hledá podstatou lidského života, hlavní smysl života = v dosažení rozkoše, blaženosti, uspokojování tělesných a duševních potřeb; jeho žáci zužili rozkoš na tělesné potřeby, současníky byli označeni za zvrhlíky; heslo „Žij skrytě“ → neangažuj se ve veřejných záležitostech

• Stoicismus – podle slova posile – zdobené sloupoví; zakladatel Zenon z Kytia – celý vesmír prostupuje Bůh jako duch (Pneuma), celý vesmír tím harmonizuje; smyslem života = přiblížit se harmonii, zbavit se negativních vlivů (vášní), pokud to člověk dokáže, měl by dosáhnout stavu apatheia → stav klidu; tvrdí, že člověk se nemá zabývat věcmi, které nemůže změnit; co změnit můžeš, to udělej, kritika otroctví

• Skepticismus – „skepteshai“ – pochybovat, nedůvěřovat; zakladatel Pyrrhon z Elidy; dosud se nepodařilo najít hledisko pravdy → na každou věc mohou existovat min 2 protikladné názory → výsledkům lidského poznání nelze důvěřovat, nic není absolutní

Průřez středověkým myšlením

Charakteristika: 6. – 15. stol., vliv křesťanství (vzniká v oblasti Jeruzaléma 1. st. n. l.) na základě víry a skutků Ježíše Nazaretského → 1. Křesťané pronásledováni a zabíjeni → ve 4. st. císař Konstantin prohlásil za oficiální náboženství

Rozvoj a nástup feudalismu → dělení společnosti: šlecht, duchovenstvo, podaní

Vývoj v umění → románský, gotický, renesance

Bible – biblia = kniha; Písmo svaté; Starý zákon = 5 knih Mojžíšových, soubor proroků, soubor spisů, psaný hebrejsky, v průběhu 1000 př. n. l.

– Nový zákon = 4 evangelia, epištoly, apokalypsa, popisuje křesťanství, psán řecky v 1. st.

Dělení středověké filosofie

1. Období patristiky (pater = otec)

2. Období scholastiky (schola = škola)

3. Období renesance (renaissance = znovuzrození, obnovení)

1. Období patristiky – (1. – 8. st.), apologetika (obrana), dogmatika (věčná pravda), systematika (uspořádání)

Aurelius Augustinus – (4.st.), považován za 1. filosofa středověku; ze S Afriky, po vzoru matky přijal křesťanství, studoval rétoriku a teologii v Říme a v Miláně → kněz → biskup → filosof; řeší problematiku vztahu mezi vírou a rozumem – 1. místo v poznání světa = víra, 2. rozum; dílo: O boží obci – vše, co člověk dělá = ovlivněno Bohem, člověk = řízen Bohem; lidské dějiny jsou zápasem mezi dobrem a zlem; Bůh = krása, dobro, spravedlnost

1. Období scholastiky – (9. – 14. st.), raná (9. – 12. st.), vrcholná (13. st.), pozdní (14. st.)

Raná – Anselm z Canterbury – italský mnich a filosof, obhájce Augustinova učení; autor důkazů o existenci Boha; představitel realistů ve sporu o universalie (obecné pojmy) → ve sporu se vytvořili 2 proudy (realisté = pojmy existovali před člověkem; nominalisté = pojmy vytvořil člověk)