ZSV_MO_23A_JUD_verouka_smlouva
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Židovská věrouka, smlouva, posvátné texty,
židé bez chrámu, synagoga
Židovská představa o Bohu
Pro starověký Izrael byl typický náboženský monoteismus - víra v jediného Boha.
Bůh se zjevil již praotcům, pak Mojžíšovi a nakonec na hoře Sinaj.
Boží jméno mohl podle judaismu vyslovit jen velekněz v chrámu jedenkrát za rok, v posvátný Den smíření. Boží jméno je v písemné formě vyjádřeno souhláskami JHVH (výklad: jsem, který jsem). Židé se však z úcty vyhýbají výslovnosti Jahve a užívají pro označení Boha jiné výrazy. Do češtiny se JHVH zpravidla překládá jako „Hospodin".
V židovském pojetí především Hospodin není jedním z mnoha bohů, ale Bohem jediným. To znamená, že existuje sám.
Je považován za svrchovaného Pána všeho, který mimo jakoukoliv podobu, existoval před stvořením a z ničeho povolal svět k bytí.
Biblický Hospodin není spojen s přírodním děním či obdobím. Naopak, příroda je poslušná božího řádu. Jeho součástí je i člověk, kterého Hospodin povolává, aby pečoval o svět podle moudrých božích nařízení.
Tak uvádí do světa morálku a zákon, staví člověka před svobodné rozhodnutí mezi dobrem a zlem.
Hospodin si ve světě vyhradil Izrael jako „svůj lid". Uzavřel s ním smlouvu a žádá od něj opravdovou víru a oddanost v myšlence i činu.
Takto Bůh člověka provází a aktivně zasahuje do dějin.
Konečně biblický Hospodin nesměl být - na rozdíl od běžných zvyklostí - nijak výtvarně zobrazován.
Monoteistické pojetí Boha v Izraeli prosazovali především bibličtí proroci. Trvali na tom, aby byl uctíván pouze Hospodin, žádali, aby víra v Hospodina vycházela z hlubokého osobního náboženského přesvědčení. V prorockých textech také vznikla biblická eschatologie - učení o příchodu „Dne Hospodina", božího soudu, po němž bude následovat věk míru a harmonie, spojený se zmrtvýchvstáním.
Původní izraelský monoteismus se stal přímým základem pozdějšího židovství (judaismu) a čerpalo z něj též křesťanství. Působil rovněž na formování učení islámu a tak mocně ovlivnil vývoj lidstva.
Hebrejské Bible
je psána ve staré hebrejštině a z malé části v mladší aramejštině. Biblické (SZ) texty považuje židovství za Bohem inspirované, a tedy i závazné. Hebrejská Bible se člení na tři části. Do první části patří Pět knih Mojž. Jednotlivé knihy celku (Tóra) se v originálu nazývají podle svých počátečních slov. Jejich řecko-latinské názvy zní: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium.
Druhou skupinu hebrejských biblických knih tvoří Proroci (nevi'im), mezi něž židovská Bible řadí také některé texty historického charakteru (Jozue, Soudci, Samuelovy knihy, Královské knihy).
Vlastní prorocké texty: Izajáš, Jeremijáš, Ezechiel a dvanáct tzv. malých proroků - Ozeáš, Joel, Amos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharijáš, Malachiáš.