ZSV_MO_PSYCHICKÉ JEVY – ROZDĚLENÍ, PSYCHICKÉ PROCESY

■ úmyslné: zapamatování související s vytyčeným cílem a vůlí

(např. učení se zkratek chemických prvků nazpaměť);

B) uchování: zapamatované zůstává v paměti

C) vybavení: reprodukce uchovaných informací (zkušeností).

V průběhu času dochází k procesu zapomínání. Paměťová stopa se může rozpadat, nebo výt překryta jinou.

Největší část osvojovaného zapomínáme zpravidla do několika málo hodin po zapamatování.

Na míru zapomínání má vliv mnoho činitelů (porozumění, zájem…). Většinou zapomínáme to, co nepoužíváme, přičemž abstraktní informace zapomínáme rychleji než informace konkrétní.

Rozlišujeme několik druhů paměti, a to podle různých hledisek, např.:

- délky uchování obsahů (informací, zkušeností):

krátkodobá: co potřebuje - po dobu sekund, max. minut

dlouhodobá: co bude potřebovat - měsíce, roky.

Vybavení si zaleží na tom, jak byla informace osvojena;

- kognitivního (poznávacího) hlediska:

deklarativní: ukládá vzpomínky a faktické znalosti.

nedeklarativní: uchovává motorické návyky, zručnost ad.;

- způsobu ukládání do paměti:

a) mechanická: zakládá se na memorování, vznikají řetězce paměťových prvků, při zapomenutí jednoho z prvků řetězce je vybavování přerušeno (např. tel. čísla);

b) logická: stojí na utřídění a pochopení informací.

Vznikají síťová schémata, jednotlivé paměťové prvky

jsou uspořádány do struktury.

- druhu vnímání: paměť zraková, sluchová, pohybová…

Na výkonnost paměti má vliv mnoho faktorů (stáří, poranění mozku, užívání léků ad.).

EMOCE (city)

psychické procesy, které hodnotí různé podněty.

Emoce podněcují a motivují k činnosti a doprovázejí průběh činnosti. Projevují se mimikou, gestikulací…

Mezi charakteristické znaky emocí patří:

1) subjektivnost: prožívání je zcela individuální;

2) spontánnost: vystupují nechtěně, bezprostředně, mimo vůli;

3) předmětnost: jsou spojené s nějakou konkrétností (věc, osoba…);

4) aktuálnost: týkají se současnosti, jde o okamžitý proces;

5) polarita: snadno přecházejí z jedné krajnosti do druhé;

6) mají vliv na další psychické procesy - myšlení, paměť…

U emocí rozeznáváme

libost X nelibost (určitá intenzita příjemnosti nebo nepříjemnosti) a

vzrušení X uklidnění (určitá intenzita prožívání).

Z vývojového hlediska je možné emoce dělit na:

I. nižší: vývojově starší, souvisí s biolog. potřebami, instinkty a pudy,

které jsme schopni kontrolovat. (agrese, únava, strach…).

II. vyšší - vývojově mladší, souvisí se sociální oblastí.

U vyšších emocí dále rozlišujeme emoce:

- intelektuální: spojené s intelektuální činností

(radost z poznání aj.);

- estetické: prožitky z vnímání krásy či ošklivosti

(estetické prožívání krásy člověka povznáší);

- morální: hodnocení lidského jednání dle morál. hodnot