ZSV_MO_PSYCHICKÉ JEVY – ROZDĚLENÍ, PSYCHICKÉ PROCESY

Lidské myšlení je funkce mnoha částí mozku, které jsou ve vzájemných vztazích.

Vychází a vstupuje do ostatních psychických procesů.

Formy myšlení:

■ pojem = vystižení obecných a podstatných znaků - definice;

■ soud = vyjádření vztahu mezi jevy/předměty;

■ úsudek = vyjadřuje vztah mezi dvěma či více soudy.

Rozlišujeme:

- induktivní = vyvozování obecného z jednotl případů;

- deduktivní = uplatnění obecného na konkrétní jev…

Druhy myšlení lze rozdělit z několika hledisek, např. podle:

a) vývoje: motorické (pomocí pohybu s předměty);

imaginativní (pomocí názorných obrazů a představ);

propoziční (pomocí slov, vět…, = abstraktní myšlení);

b) stupně složitosti a abstraktnosti myšlenkových procesů:

konkrétní názorné = s využitím názorných představ;

abstraktně teoretické = s využitím abstrakt představ;

užívá se při řešení teoretických úkolů.

c) směru řešení problému:

konvergentní (sbíhavé) = k jednomu způsobu řešení probl;

divergentní (rozbíhavé) = hledá více souběžných řešení.

Myšlení se děje souborem myšlenkových postupů - operací např.:

- analýza: myšlenkové rozčlenění celku na části

- syntéza: myšlenkové spojování části v celek

- abstrakce: myšlenkové vyčlenění podstatných obecných vlastností;

- konkretizace: uplatnění podstatných a obecných vlastností na

obdobný a konkrétní předmět/jev;

- indukce: vyvozování obecného tvrzení z jednotlivých případů;

- dedukce: uplatnění obecného poznatku na konkrétní jev/předmět;

- generalizace (zobecňování): vydělení společných znaku;

tyto znaky platí pro všechny prvky téhož druhu;

- třídění (klasifikace): nové pojmy jsou tříděny do různých tříd, mezi

nimiž platí nějaké uspořádání.

ŘEČ

umožňuje dorozumívat se. Vyjadřuje myšlenky a umožňuje je sdílet s dalšími lidmi.

Skládá se ze dvou složek:

A) receptivní: schopnost přijímat zvukové podněty;

B) expresivní: vyjadřování zahrnující artikulaci.

Řeč má tři základní funkce:

1/ označovací: zobrazovací: označuje věci, jevy, vlastnosti, vztahy ad.;

2/ výrazovou: vyjadřuje vnitřní stavy jedince (city);

3/ vybízecí: působí na druhého člověka (např. jako výzva).

Rozlišujeme dva druhy řeči:

a/ vnitřní (sama pro sebe): není vyslovena nahlas.

Např. při plánování činnosti, vybavování si emocí či citů;

b/ vnější: obracíme se na své okolí.

Zde rozlišujeme řeč mluvenou a psanou.

PAMĚŤ

je jedna z nejdůležitějších schopností umožňující přežít i přizpůsobit se životu ve společnosti.

Základními procesy paměti jsou:

A) kódování (zapamatování) - přeměna informace do formy, kterou

paměť dokáže uchovat.

V průběhu zapamatování vzniká v mozku paměťová stopa.

Zapamatování může být:

■ bezděčné (spontánní): zapamatování toho, co jedince upoutalo.

Často souvisí se silným emočním zážitkem;