ZSV_MO_PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI, VÝVOJ PODLE E. ERIKSONA

jedince a za jeho chování) a

- nevědomí, které se dělí na osobní a kolektivní.

Nevědomí zahrnuje obsahy, které nejsou pro ego

přístupné. Lze se s nimi setkat např. ve snech, v umění…

Vývoj osobnosti je dle Junga dynamický, cílem je rozvinout já (ego).

ALFRED ADLER charakterizuje osobnost podle cílů, které si člověk v životě pokládá. Tyto cíle mají vliv na jeho chování i prožívání.

Vývoj určuje především pocit méněcennosti a snahou o jeho překonání a zařazení se do společnosti – což nazývá životní styl.

ERIK HOMBURGER ERIKSON (1902-1994), Američan německého původu, lékař a psychoanalytik.

Ve své psychoanalytické vývojové teorii vychází z předpokladu, že jedinec musí na každém stupni vývoje vyřešit určitý psychosociální konflikt. Přetvořil a doplnil tak teorii Sigmunda Freuda.

Vývoj lidského života člení do osmi etap:

■ 0-1 rok - dítě si musí získat pocit základní důvěry v život,

důležitá je péče a vztah s matkou.

■ 1-3 roky - dítě musí zvládnout rozpor svého rodícího se pocitu

autonomie a pocitu studu, které vznikají ze závislosti

na okolních osobách a jejich požadavcích;

■ 3-6 let (předškolní období) - dítě řeší konflikt mezi vlastní

iniciativou a pocity viny, vyvíjí se svědomí;

■ 6-12 let - dítě musí získat pocit vlastní snaživosti v práci a bránit se

pocitům méněcennosti, dítě „vstupuje do života";

■ 12-19 let (věk dospívání) - dítě hledá vlastní identitu v konfliktu

vůči pocitům nejistoty o své vlastní roli mezi lidmi;

■ 19-25 let (mladá dospělost) - jedinec je připravený na splynutí s

totožností druhého člověka v intimitě, a tím na obětování

části své osobní identity;

■ 25-50 let (dospělost) - jedinec v sobě vytváří a uplatňuje pocit

generativity (potřeba zplození a výchovy další generace),

může být v konfliktu s pocitem osobní stagnace;

■ od 50 let (pozdní dospělost a stáří) - člověk by měl dosáhnout

osobní integrity, která se odrazí v přijetí vlastního života,

naproti tomu se objevuje zoufalství a strach ze smrti.