ZSVs_MO_SOCIOLOGIE_III

Stav, skupinu sobě rovných jedinců, charakterizovala kolektivní obrana svých práv, privilegií a zájmů.

Příslušnost ke stavu (sociální status) bývala opět záležitostí dědictví, stejně jako související privilegia, majetek a tituly. Stav se vyznačoval typickým životním stylem a relativně stejnou výší majetku.

Postupem doby se majetková diferenciace prohloubila (obchodníci, bankéři) majetek i společenská prestiž. Nebyli nutně držiteli půdy.

To byl impulz ke změně tradovaných stratifikačních pravidel.

Třída: je sociální skupina zaujímající směrem k ostatním odlišné (nerovné) společenské postavení odrážející nerovnou distribuci bohatství, příjmů a/nebo sociálního statusu.

Příslušníci téže třídy mají obdobné ekonomické prostředky, tedy jsou spjati společným ekonomickým zájmem. To má vliv na jejich přístup, včetně moci, postavení, vzdělání a kulturním zdrojům.

Existence společenských tříd je charakteristická pro průmyslovou společnost, (19. stol.), a to díky sociálním změnám, jakými byly urbanizace, industrializace a nárůst sociální i geografické mobility obyvatelstva. Klíčová je ekonomická pozice (potenciál, síla) člověka.

Existence třídní nerovnosti bývá dávána do souvislosti s teoriemi K. Marxe. O příslušnosti jednotlivců k třídám měla rozhodovat jejich postavení v systému výroby.

Základní třídy: kapitalisté - buržoazie -, tj. třída vlastníků výrobních prostředků, a dělníci - proletariát -, kteří výrobní prostředky nevlastní, a jsou nuceni prodávat kapitalistům svou pracovní sílu. Vedle nich jsou ještě další třídy, maloburžoazie, rolnictvo či lumpenproletariát.

Již před Marxem zaměřili svou pozornost na problematiku tříd francouzští a angličtí ekonomové (F. Quesnay, A. Smith, D. Ricardo) a francouzští historikové.

Dnes přestávají být hranice mezi třídami kategorické.

Přesto má tato teorie stratifikace společnosti svoji platnost:

Vyšší třída: majetní s vysoce nadprůměrnými příjmy (bankéři, průmyslníci, zaměstnavatelé). Řada z nich zakládá dobročinné nadace, věnuje se filantropii… a také další kumulaci svého majetku.

Nižší třída: Manuálně pracující, minoritní, etnické skupiny (zejm. v 2. a 3. generaci), svobodné matky, nezajištěné děti a mladiství. Nemají téměř žádný majetek a od toho se odvíjí jejich nízká politická moc a sociální sebevědomí.

Střední třída: „nárazníková, přechodová a naděje plná“ záruka ekonomicky prosperující a stabilní demokratické společnosti.

Pojetí Maxe Webera zdůrazňuje, že rozvrstvení společnosti je založeno na více kritériích (např. politickém a kulturním), než jen ekonomickém. Důvody nerovnosti jsou především v nerovnoměrné distribuci statků (blahobytu, moci a prestiže), což odpovídá rozdílnému významu toho, čím různí jednotlivci přispívají k fungování společnosti jako celku.