ZSVs_MO_SOCIOLOGIE_VI

- rodina pomalu ztrácí svoji sílu a význam, větší autonomie v rámci

rodiny, menší sociální kontrola

- sociální hodnotou je individuum, oslaben vliv církve, odděleno

soukromé od veřejného

Moderní rodina (od 19. století)

- rodina spjata citovými vazbami

- značné soukromí

- účelem je výchova dětí

- vzestup citového individualismu (volba partnera na základě romantické lásky, případně sexuální přitažlivosti)

- oddělení pracoviště a domácnosti, domácnost se stává prostředím

spotřeby statků a ne prostředím výroby statků

- postupné prosazování rovnoprávnosti pohlaví

- každý z partnerů může mít svůj okruh přátel i stejného pohlaví a ti

nejsou považováni za konkurenci

Rodina jako instituce a sociální systém se ocitá v krizi a její životnost se zkracuje. Množství rozvedených manželství činí téměř 50%, 65% bylo iniciováno ženami. Průměrná délka manželství kolem 12 let.

Mužský průměrný věk pro sňatek je 31,5, ženský 28,8.

Moderní společnost vážně zpochybnila tradiční role mužů a žen v rodině a tak znejistila její představitele.

Na otce jsou kladeny vysoké nároky. Pokud obstojí, bude oporou svojí manželce, vzorem mužství a otcovství synovi a předobrazem muže dceři.

Současní muži ale v této svojí „trojjaké“ roli často selhávají. Proč?

Stručně můžeme hovořit o těchto bodech:

a. Nedostatečné vyzrání muže, problém sebevědomí a sebepercepce

b. Znemožnění generativity

c. Citová nevyzrálost

d. Nepřijetí odpovědnosti

Nemohou být vzorem mužství, protože sami dobře nevědí

(intelektuálně či emocionálně) co to vlastně mužství znamená.

K tomu všudypřítomný strach ze selhání, pramenící z nepotvrzení sebe sama a z mnohdy přehnaných nároků na prac. i čas. flexibilitu.

Generativita představuje přesun zájmu o rozvoj vlastní osobnosti k rozvoji potomků.

Pokud muž z jakéhokoliv důvodu tuto změnu nedokáže (nebo nechce)

udělat, nedokáže předávat zdravé sebevědomí a psychickou stabilitu svým dětem (sám ji postrádá). Zraňuje tak své potomky, aniž by chtěl.

Znaky citové nevyzrálosti mohou být m. j. nezájem o svůj posun k emocionální dospělosti, neschopnost vidět ženy diferenciovaně od předobrazu své matky, na vztahy kolem sebe používají šablony a nerespektují ojedinělost.

To způsobuje jejich snadnou manipulovatelnost a v krajním případě zneužitelnost partnerkami. Totéž však může působit přehnanou agresivitu a labilitu, což je ve vztahu nežádoucí.

Přijetí odpovědnosti za svůj vývoj i vývoj potomstva je předpokladem

dospělosti. Teprve s přijetím odpovědnosti se vyvíjí schopnost řešení konfliktů a problémů.

Opakem je útěk od problému, či jeho potlačení (represe).

Pokud muž očekává protektivní chování partnerky, nepřijímá svůj

kulturně historický podíl na odpovědnosti při výchově a vůbec fungování v rodině, znemožňuje mu to být mužem a otcem.