ACFrOgAEq1tky4NZUanPpD3tIYOg149faYQ0DiRUg0tcie-qqxzstuns9jGNGPAyWboHocF6uvebdpli5G7mVirKWOX8qsZUeuIZzsbk5ekheIUJKGCVhN0wv9fnHwUYR1emyzYyMuqlw0yYszOi

ZSVs_MO_SOCIOLOGIE_IV 1

SOCIÁLNÍ SKUPINY A ÚTVARY, AGREGÁTY, DAV,

SOCIÁLNÍ SKUPINY MALÁ SOCIÁLNÍ SKUPINA

Sociální útvary
Jednou z těch nejdůležitějších forem lidského sdružování jsou sociální
skupiny. Člověk se do nich může narodit (např. rodina), nebo do nich
může s různou mírou dobrovolnosti vstoupit (např. politická strana).
Člověk je kolektivní bytostí, která nemá jinou plnohodnotnou
možnost, než žít ve skupinách.

Sociální skupina je více či méně trvalý sociální útvar tvořený nejméně
třemi lidmi.
Smyslem členství ve skupině a existence skupiny je uspokojování
lidských potřeb.
Skupiny formují naše postoje a hodnotový systém prostřednictvím
střežené konformity se svým řádem.
Každá sociální skupina na své členy působí pomocí pozitivních a
negativních sankcí (odměn a trestů) tak, aby dodržovali skupinové
normy, aby byli slovem i činem loajální.
Vědomí vlastní výjimečnosti (demonstrované např. specifickou
symbolikou a jazykem) a její ochrana je pro tyto útvary opět typická.
Hovoříme o:
- soudržnosti skupiny, pocitu sounáležitosti a
- vědomí „my" (vědomí sebe sama),
- o její vnitřní struktuře (diferenciace sociálních pozic a dělbou rolí)
- nebo o kooperaci (koordinované činnosti k cíli).

Svůj podíl na skupinovosti života má i prohlubující se dělba práce a
celková diferenciace života.
Sociální skupiny člověku umožňují podílet se na společných příbězích
(např. na historii klanu fotbalových ultras), tj. dokáží podpořit
skupinovou identitu.

Skupinová identita se může stát lákavou a fungující cestou z
individuální životní krize, ze situace zmítané nejistotou a absencí

opor, lékem na různé handicapy (pocity méněcennosti, tělesná
omezení, absenci odborných znalostí, absenci přátelství a solidarity,
chorobnou touhu po moci a dominanci aj.).

Skupinovou identitu lze posilovat skupinovými symboly a rituály
odkazujícími na výjimečnost a sílu a nabízejícími společné emoce.
("Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop“).

Teorie rozlišuje celou řadu typů sociálních skupin: podle velikosti v
kombinaci s různou podobou interpersonální komunikace = sociální
skupiny malé a velké.

Malá skupina, též mikroskupina, představuje relativně stálý soubor
lidí (do 30/40 členů), jejichž činnosti se k sobě vzájemně vztahují,
kteří mají společné zájmy, hodnoty a normy chování.
- rodina, sousedství, kolektivy na pracovišti.

Vnitřní hierarchie je zpravidla výsledkem samoorganizace = jakoby
přirozenou cestou.
Znaky malých sociálních skupin:
• členové se stýkají a komunikují tváří v tvář;
• navzájem se znají a jsou si blízcí;
• bývají skupiny často založeny na neformálnosti;
• důvěra a šance spoléhat se jeden na druhého;
• mají zásadní vliv na utváření osobnosti členů.
Jedná se o typický a historicky nejstarší sociální útvar.