Finance diskuze

Mýtus č. 14: Rozhodnutím ČNB oslabit kurz koruny domácnosti reálně skokově zchudly, neboť se hodnota jejich majetku vyjádřená v eurech podstatně snížila. Měnová politika neoprávněně jedněm bere a druhým dává.

Pokles vnější kupní síly koruny, ke kterému oslabení jejího kurzu o zhruba 5 % vedlo, zhorší v uvedeném rozsahu postavení těch českých subjektů, které všechny své příjmy inkasují v korunách a všechny své výdaje hradí v eurech. A takových je relativně málo. Stejně tak se sníží čisté jmění jen těch domácností a podniků, které drží všechna svá (finanční) aktiva - jako jsou peníze na bankovních účtech, spořicí dluhopisy, akcie atd. v korunách a mají všechny své závazky (půjčky a z nich vyplývající splátky či jiné pravidelné platby) vyjádřené v eurech. V eurech (resp. obecně v cizích měnách) probíhá přirozeně valná část našeho zahraničního obchodu. Podniky do něj zapojené přirozeně inkasují i platí v těchto cizích měnách, ale jen cca 20 % podnikových úvěrů je v eurech. U domácností je pak podíl úvěrů v cizí měně de facto nulový. V tom se odráží vysoká důvěra našich subjektů v českou korunu, daná dlouhodobou cenovou stabilitou s inflací pohybující se v blízkosti dvouprocentního inflačního cíle a nízkými úrokovými sazbami, což je výsledek úspěšného provádění měnové politiky ze strany ČNB. V jiných zemích, kde je zadluženost domácností a firem v cizí měně vysoká, by oslabení kurzu domácí měny mohlo mít na ekonomickou aktivitu negativní důsledky. V České republice však oslabení kurzu povede k příznivému vývoji hospodářství.
Intervence stejně jako jiná opatření měnové politiky mají samozřejmě přerozdělovací účinky. Snížení úrokových sazeb snižuje výnosy domácností z vkladů, což je běžná součást dopadů měnové politiky. Nelze tvrdit, že snížením úrokových sazeb vyvolává centrální banka recesi, protože lidé dostanou menší úroky ze svých vkladů. Použití kurzu rovněž snižuje reálné výnosy z vkladů, a to prostřednictvím o něco vyšší inflace. Jde tedy pouze o jiný nástroj se stejným efektem.

Domácnosti mají nejen vklady, ale i jiná korunová aktiva – jako jsou nemovitosti,podílové fondy, akcie, apod. Jejich hodnotu oslabení kurzu naopak z dlouhodobějšího pohledu zvyšuje. Domácnosti mají i svá pasiva, jako jsou hypoteční a spotřebitelské úvěry. Nárůst reálné hodnoty dluhů vlivem poklesu cen a mezd v době deflace je pro schopnost domácností své dluhy splácet skutečně hrozbou. Takové úvěry pak snadno mohou dostat do výrazných problémů i banky, které je poskytly.

Mýtus č. 15: Rozhodnutím ČNB oslabit kurz koruny o 5 % zdraží všechno zboží a služby na našem trhu minimálně ve stejném rozsahu.

Není tomu tak. Zdaleka ne všechno, co domácnosti nakupují pro svou spotřebu, pochází z dovozu. Česká ekonomika vyprodukuje ročně zboží a služby za téměř 4 biliony korun (4 000 000 000 000). Přitom ne všechno je určeno na vývoz, na investice firem či pro veřejnou spotřebu. Zbyde toho hodně, co nakoupí české domácnosti – typicky služby (osobní, finanční, telekomunikační, vzdělávání, zábava, zdravotní služby, IT, aj.) a např. také stavební práce. Domácnosti dále utrácejí v pohostinství, za ubytování, za tuzemskou rekreaci a jinde. Výhradně z dovozu nejsou ani všechny potraviny, léky, zdravotní pomůcky, průmyslové spotřební zboží, obuv, oděvy, vybavení do domácnosti, auta a jiné dopravní prostředky, sportovní potřeby, alkoholické a nealkoholické nápoje a další věci. Pokud chceme znát dopad oslabení koruny o cca 5 % na výdajích domácnosti za konkrétní nákup, musíme uvedený kurzový pohyb promítnout jen do těch položek a částí nakupovaných věcí, které pocházejí v plné míře z dovozu. Váha tohoto zboží v celkovém nákupu (např. 30 %) pak určí procentní nárůst platby za celý nákup (v našem případě 0,30*5, tj. 1,5 %). Pokud nákup obsahuje více položek (např. čtyři) a všechny jsou z dovozu, každá z nich podraží z titulu kurzového oslabení o 5 %. Výsledný nákup přitom zdraží rovněž o 5 %, nikoliv více.