Česká literatura 2.pol. 20.st. - přednáška

Vaculík si dával pozor:

• Vaculík se rozhodl, že až bude mít rukopis, dá ho přečíst všem lidem, jejichž jména se objevila v tomto románu, ještě před tím než ho vydá – lidé mu pak napsali komentář, ty se pak liší – někdo se vyjadřuje kriticky, řada ohlasů je jako argumentace proti kritice Václava Černého, někomu se to líbí, přijímají román

• Jedna z postav je policista STB, který hlídá vypravěče, v reálném světě byl policista STB se stejným jménem, hlídal Vaculíka a ten mu podle příslibu dal přečíst rukopis – ohrazoval se tím, že nevyzradil v románu nic víc, než co se už vědělo → po zveřejnění tohoto románu neudělala STB nikomu nic z těch postav z románu

→ tím byla kritika proti etice vyvrácena

• Nikdo z kritiků neuvažoval o tom, jestli se objevují nějaké etické kategorie v románovém světě, například v jednání postav, jestli má vypravěč nějaké etické kategorie, které ctí… (vidíme, že nějak moc přítelkyň, ale také vidíme, že s nimi dobře zachází, všechny o sobě vědí atd.)

  • Etickou kategorií může být odpovědnost - Romány o odpovědnosti – ve vypravěčových úvahách dominuje to, jak je odpovědný za své nejbližší (v Jak se dělá chlapec je odpovědnost hodně explicitní) – vypravěč je naprosto podřízen odpovědnosti za druhé – toto kulminuje v Jak se dělá chlapec

  • Další je hodnotový vnitřní řád – zásadní téma – tím psaním vypravěč svůj hodnotový řád znovu vytváří

  • Další kategorií je otcovství – vztah otce k synovi, chápáno jako vztah rodový, který nese tradici z generace na generaci – např. že jde otec se synem do přírody na výlet – je to nějaký rituál

• Vztah starého muže a velmi mladé dívky – Loučení k panně – vypravěč je stále stejný, jen stárne