pohádka

mýtem, povídkou, anekdotou aj.) 

Kořeny pohádek II. 

Pohádky nebyly původně určeny dětem, 

adresátem byl dospělý posluchač. 

-

existovala živnost vypravěče 

-

orální šíření 

-

kruté motivy 

-

strašidelné scény 

-

obscénnosti 

Souvisí to však nejen s adresátem, ale také se soudobou 

kulturou, podmínkami k životu, zvyklostem aj. 

Pohádka má několik historických podob a existuje mnoho 

variant téže látky. 

Pohádka x pověst x mýtus 

pohádka  pověst 

mýtus 

-

neopírá se 

skutečnou 
událost, je 
celá 
smyšlená, 
tzv. fabula 
incredibilis= 

-

neuvěřitelný 

příběh 

-

fabula 

credibilis

=uvěřitelný 

příběh  

Citace K. Čapek Marsyas s. 102 

-

událost se odehrává v 

časovém úseku, který 
můžeme označit jako 
prvopočáteční 
(objasňuje určitou 
realitu) 

-

není potvrzena 

žádným dokumentem 

-

závažný, seriózní 

pokus uchopit tajemno 

Teorie vzniku pohádky I. 

Mytologická teorie - počátek 19. stol. (J. 
Grimm

, K. J. Erben); vychází z předpokladu, 

že pohádky jsou pozůstatky starých mýtů 

Migrační teorie – polovina 19. stol. (V. Tille); 
tato teorie odmítá skutečnost, že pohádky 
patří vždy jednomu danému národu, a 
přiklání se k faktu, že nejstarší pohádky 
pocházejí z oblasti indické, perské a arabské 
(jedno kulturní centrum) – šířeny kupci, 
zajatci, cestovateli… 

Teorie vzniku pohádky II. 

Antropologická (etnografická) teorie – Anglie v 2. 
polovině 19. stol (A. Lang, J. Frazer); základem teorie 
jsou určité skutečnosti, které mají stejné všechny 
národy (např. vztah duše k tělu, k záhrobnímu životu, 
k 

magii,…), pohádky odráží lidská přání, představy, 

které jsou navzdory odlišné lokalitě podobné. “ 

Pohádka = kolektivní fce náboženská; prvotní kultické představy se 

překvapivě shodují u domorodých kmenů různých kontinentů 

Historicko-

geografická metoda – vychází ze studia 

proměn konkrétních pohádkových látek v určité době, 
na určitém místě.