pohádka

Snaha odpovědět na otázku „proč se tolik motivů opakuje“ 

Teorie vzniku pohádek III. 

 Kriticko-

srovnávací studium – (J. Gebauer, 

V. Tille

); základy vědeckého zkoumání lidové 

slovesnosti.  

Psychologie a psychoanalýza – (S. Freud, 
C. G. Jung, B. Bettelheim

,…); snaha najít 

v 

pohádkových příbězích prototypy lidského 

chování, důraz na sourozeneckou rivalitu, 

solidaritu, lidské vlastnosti jako např. žárlivost, 

narcismus, lenost, lásku, pokušení aj. 

Více viz ČERNOUŠEK Michal. Děti a svět pohádek. Praha : Albatros, 

1990. ISBN 80-00-00060 

FRANZ Marie-Louise. 

Psychologický výklad pohádek. Praha : Portál, 

2008. ISBN 978-80-7367-489-2. aj. 

Rozlišení pohádek podle původu I. 

Lidová (záznamová, folklórní) 

Literární 

Autorská (umělá, moderní) 

Lidová pohádka 

ústně tradovaná, realizovaná 
v 

jedinečných vypravěčských aktech, 

proměnlivá, existující ve více variantách 
(Hloupý Honza); viz např. HORÁK J. Český Honza. Praha 
: SNDK. 

písemně zaznamenaná se stává výchozím 
textem literárního zpracování 

neznáme jméno autora, pouze sběratele  

Literární pohádka 

literární adaptace zaznamenaných 
folklorních textů 

adaptace je určována individuálními 
představami a talentem těch, kteří ji 
realizují  

Znaky lidové a literární pohádky I. 

časová a místní odlehlost, neurčenost děje 

(kdysi, kdesi,…) 

ustálená kompozice: 

a)

expozice 

– seznámení s postavami, se 

situací a s naznačením postupu 

b)

kolize 

– neočekávané změny 

c)

gradace 

– stupňování děje 

d)

vyvrcholení – dramatický okamžik v ději, 
zvrat 

e)

rozuzlení – šťastný konec, svatba, 

odměnaopakování motivů (zpomalení 

nebo zrychlení příběhu) 

Znaky lidové a literární pohádky II. 

užití čísel (3 a násobky, 7, 13) 

hyperbola (zveličení) 

přirovnání, personifikace, deminutiva 

variování tématu