pohádka

schematické postavy, polarita postav 

jednoduchá jména postav (Honza, 

Maruška,…) 

jména často charakterizují postavu (Nebojsa, 

Lamželezo, Dobruška,…) 

vstupní a výstupní formule (bylo, nebylo,…za 

devatero řekami…) 

 happy end 

Znaky autorské pohádky I. 

vytvořena konkrétním autorem 

odráží způsob myšlení autora 

čerpá-li autor z lidové slovesnosti, je jeho 
vztah k 

ní volný 

někteří autoři přistupují k lidovým námětů, 
aby je parodovali 

autoři vnáší do pohádky netradiční postupy a 

náměty, jazykové prostředky 

autorská pohádka je svým způsobem 

zbavena mysticismu a osudovosti; příklon 
k 

reálnému životu 

Znaky autorské pohádky II. 

hlavními postavami jsou často dětští hrdinové 

častý výskyt snových prvků 
(realita/fantazie/sen) 

výrazné styčné prvky s dalšími žánry (příběh 
s 

dětským hrdinou, próza s přírodní 

tematikou, dobrodružná literatura,…) 

akcentována je funkce zábavná a estetická, 

výchovná funkce může být, ve srovnání 
s 

lidovou pohádkou, potlačena 

Členění lidové pohádky I. 

Zvířecí 

Kouzelná (fantastická) 

Legendární 

Mytologická 

Anekdotická (žertovná) 

Novelistická 

Členění lidové pohádky IIa. 

Zvířecí  •animistické pojetí světa 

•

odpovídá primitivním představám 

člověka, ještě než se odpoutal od 
závislosti na přírodě. 
•

vyhovuje myšlení malého dítěte 

•

někdy se blíží bajce (nejde však o 

moralitu, ale o zábavnost příběhu 
•

časté užití groteskní nadsázky a 

paralely 

•

jednoduchá fabule a málo postav 

(často i jen 2-3) 
 
Př. Brémští muzikanti, Král tchoř, 
O neposlušných kozlatech 

vlastní zvířecí 

zvíře – pomocník 
člověka 

zvíře – alegoricky 
ztvárňuje lidské 
vlastnosti 

pěstounská 
(didaktická) 

kumulativní 
(

řetezová), často 

povahu nonsensu; 
někdy se uvádí 
samostatně 

Členění lidové pohádky IIb. 

Kumulativní  •specifikum spočívá v kompozici –