MORFOLOGIE - zápisky

• těmito formy se dá vyjádřit posesivita (= vlastnictví, majetnictví)

maminky knihy, otcovy fotografie

chaloupka dědečka – dědečkova chalupa

• “smíšená deklinace“ - v singulárových formách převládají tvary jmenné, kdežto v plurálových pozicích se objevují se tvary složené deklinace

Otcův bratr, s otcovým bratrem

6.12.2015

ZÁJMENA, PRONOMINA (singulár: PRONOMEN)

Za – jména

Místo – jméno (dříve místo jména)

Ná – městky (Jan Gebauer)

- prokazují schopnost jazyka vytvářet zástupná pojmenování

- zájmena mohou mít substituční charakter – v závislosti na minulém kontextu

Maminka je hodná. Co ona se napere, …

Typy deklinace:

a) specifická (zvláštní): ne u každého zájmena lze rozlišovat rod): bezrodá (já, ty, my vy), rodová (většina-ona, ono)

b) specifická: ten (tvrdý) x náš (měkký)

c) adjektivní

Druhy:

1. Osobní (personalia)

Fce v procesu komunikace, komunikační role (autor, adresát = osoby zúčastněny v komunikačním procesu)

1.p Já

2.p mne/mě

3.p mně/mi

4.p mne/mě,

6.p (o) mně

7.p (se) mnou

- na počátku věty po důrazu nebo po předložce (více tvarů):

Dal mi kus chleba.

Pro mne za mne/ mě za mě

1.p On

2.p jeho/něho jej, něj, ho

3.p jemu, k němu, mu

4.p jeho něho jej ho

1. Přivlastňovací (posesiva): můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich

- vyjadřujeme posesivitu/ vlastnictví – předmětu, věci

- můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich

1.p můj – moje, mí (f.) / moje, mé (n.)

2.p mojí, mé

3.p mojí, mé

4.p moji, moje

6.p mojí, mé

7.p mojí/mou

- kratší tvary – stylově vyšší

1.p.pl M: moji/mí, F: moje/mé N: moje/má (předsevzetí)

1. Ukazovací (demonstrativa): ten, tento, tenhle onen, týž, taký, tentýž, takový, sám

- cílem je ukazovat na nějakou substanci/podstatu – nebo odkazovat

Ty jsi byl se svým přítelem (ne s tvým).

1. Tázací (interogativa): Táží se na skutečnosti a chtějí odpověď. V otázkách doplňujících, kdy i mluvčí chce doplnit znalost něčeho. Kdo, co, jaký, který, čí

2. Vztažná (relativa): Vyjadřují vztah ke skutečnosti. Spojují věty vedlejší s větami hlavními. Kdo, co, jaký, který, čí, jenž, jakýž, kterýž

Muži- již, ženy- jež

1. Neurčitá (indefinita): někdo, něco, kdokoli, cokoli, kdekdo, kdosi, každý, všechen

2. Záporný zájmena (negativa): popírají existenci, nikdo, nic, ničí, nijaký, žádný

+ totalitiva (všichni, každý, oba dva)

+ reflexivum (se)

• Princip kongruence (druh + rod, číslo, pád)

• Který – která – které, jenž – jež – jež

• Ten – ta – to, tento – tato – toto, tenhle-tahle-tohle

• má/moje, bez mé/mojí, mé mojí, mou/mojI, mé/mojí, mou/mojí…

• Mí/moji, mé/moje, mé/moje, má/moje

ČÍSLOVKY, NUMERÁLIA (singulár NUMERALE)

• Kvantovost, vždy psjaté s množstvím

• Kvantovost:

a) počitatelná (100 žáků)

b) nepočitatelná (mnoho žáků)

• Nemají svou deklimaci

A) určité

B) neurčité