MORFOLOGIE - zápisky

Úloha v komunikaci:

Partnerské osoby:

1. os = je autor, pisatel, mluvčí

2. os = adresát, posluchač

3. os = nepartnerská osoba, nezúčastněná osoba (často zvířata, věci, květiny)

TYPY OSLOVOVÁNÍ

tykání (dětem, důvěrnější vztahy, …)

vykání (formálnější vztahy, 3.stupeň škol)

onkání- (Zdeničko, přinesla to sem?) depreciace, neslušné

onikání (Na mne si, pane Horáček, nepříjdou!) slušné

plurál vznešenosti = plurál majestatikus (My, Karel IV., z Boží milosti král český…)

plurál skromnosti (autorský) (Nyní se ve výkladu zaměříme na savce. V této studii jsme se snažili nastínit vývoj českého jazyka)

1.11

Gramatické kategorie slovesné

Osoba, číslo, způsob, čas, rod, vid, třída, vzor (správné pořadí)

Číslo (numerus):

= prostředkem shody (kongruence= vztah mezi podmětem a přísudkem), není to samé jako u substantiv

- Já nesu traversu. X My neseme traversu. (podmět vyjádřený pluralitou)

- frekventativa (slovesa opakovací): chodívat, radívat, chválívat

- iterativa (slovesa opětovací): vídat, slýchat, sedat, lehat, pásat (pásl jsem krávy – jednou x pásal – vícekrát)

Způsob (modus):

= vztah mezi dějem, který je pojmenován, a skutečností

- při komunikaci vyjadřujeme emocionální charakter (umyj nádobí! x Byl bys tak hodný a umyl bys to nádobí…?)

- trojí způsob vztahů:

a) indikativ (oznamovací způsob, z latinského indico, -are = oznamovat)

• = konstatování skutečnosti

• Největší počet konjugovaných tvarů a paradigmat

• Vyjadřuje reálný děj

• Časy objektivní:

prézens (přítomný čas) = bezpříznakový: takový děj, který probíhá v čase promluvy, tvary nemusí určovat přítomný čas

préteritum (minulý čas): může vyjádřit nedávno uplynulé události nebo dlouho uplynulé.

futurum (budoucí čas)

Prézentní tvary určující různé časy:

1) Příští měsíc se celá třída účastní exkurze. - futurum

2) Ruka ruku myje. – mimočasové

=gnómický prézens (gnóma= přísloví)

3) Mám ráda poezii, právě čtu Holana. – prézens

4) Měsíc se otáčí kolem své osy. – mimočasové

5) Ležím v chatě na válendě a najednou slyším, že někdo bere za kliku. – préteritum

= historický prézens

6) Neruš mě, teď počítám. - prézens

7) V prosinci jedu lyžovat do Alp. – futurum

* Slovesné tvary:

1) syntetické – jenom jedno slovo, jednoduchý slovesný tvar

Sg.: Pl.:

1. osoba mažu/-i mažeme

2. osoba mažeš mažete

3. osoba maže mažou/ -í

2) analytické – mechanismus, dá se rozebrat

Četla jsem knihu. - příčestí činné, prézentní tvary být

Budu číst knihu. – budoucí tvary být, infinitivní význam slovesa

Při určování se řídíme hlavním slovesem, ne pomocným (měly bychom- 5. třída (má)

b) imperativ (rozkazovací způsob, z latinského impero, -are = přikazovat, rozkazovat)

• = ačasové, neurčujeme čas

• Nelze přikázat všem osobám, potřeba si to upravit, opisně (např.: pomocí modality: musím to dokázat!)

• 2. os. sg., 1. os. pl., 2. os. pl.

• Jen tři možnosti: