MORFOLOGIE - zápisky

1. Základní (cardinalia): kolik

2. Řadové (ordinalia): kolikátý vyjadřují pořadí

3. Druhové (specialia): dvoje, dvojí, troje, trojí

4. Násobné (multi-plicativa)

• Princip kongruence (druh + rod, číslo, pád)

• Složené číslovky 1997, 200: píše se to zvlášť! (x složenka) tisíc devět set devadesát sedm

• Genitiv: tří/třech, čtyř/čtyřech

• Instrumentál: se dvěma, oběma s tři, čtyři

• 5-99: genitiv, dativ, lokál, instrumentál: koncovka -i

13.12.16

NONFLEKTIVNÍ SLOVNÍ DRUHY

• Mají fixní tvar- bez proměny

• Adverbia (příslovce), prepozice (předložky), konjunkce (spojky), partikule (částice), interjekce (citoslovce)

• Tvary jsou fixní (neměnné), spojují slova ve vyšší celky a upřesňují obsah výpovědi fce osouvztažňovací a modifikační

• Každý z nich má nějakou funkci

Příslovce

• Autosémantický slovní druh, vlastní význam

• Venku (kde), nahoře (tam), včera (kdy), předloni (odkdy), pěkně (jak), zle (tak)

• Zájmenná příslovce (jak, tak, kam: líší se možností komparace)– substituční fce :

Udělal to dobře. (plnovýznamové)

Udělal to tak. (neplnovýznamové) – rozdíl ve vnímání

• Druhy:

a) místa (kde, odkud, kudy, kam) : nahoře, dole

b) času (kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho, jak často): zítra

c) příčiny (proč): zlostně

d) způsobu (jak): ošklivě, poctivě

• Souvisí se slovesy – závisí na nich, mohou ale rozvíjet i jména přídavná (dobře míněná rada)

• Souvislost s adjektivy: -e/ě (rychle, pěkně), -y (hezky, česky), -o (ošklivo)

• Predikativa (= téměř samostatný slovní druh, může vyjádřit dvě věci)

Modální Stavová (týkají si lidí, pocitové stavy)

(nutno, možno)

Přírodní stavy (oblačno), lidské stavy

Fyzicky (nevolno) psychicky (smutno)

• Tvarová proměna některých adverbií: komparace/gradace (stupňování)

Pravidelné: (pozitiv) pěkně – (komparativ) pěkněji – (superlativ) nejpěkněji

Nepravidelné: dobře – lépe – nejlépe

Předložky

• Tvoří nedílný celek se substantivy, s nimiž se spojují

• Vazba se substantivem- získává plnější význam

• Dělení předložek podle:

1) původu

a) primární, původní, vlastní: s, se, z, ze, k, ku, v, na, nad, pod: prostorová představa

b) sekundární, nepůvodní: kvůli, kolem, prostřednictvím

2) struktury

a) jednoslovné

b) víceslovné (složené předložkové výrazy): za účelem, v souladu s i bez ohledu na, v oblasti

• Vokalizované, nevokalizované

• Některé předložky mají více pádových vazeb:

- na: akuzativ, lokál

- s: instrumentál, genitiv (z povrchu pryč, shora dolů)

Spojky

• Spojují větné členy a věty

• Posilují logické souvislosti mezi jevy, usnadňují porozumění textu

• Dělení:

a) souřadící (paratexe): spojujeme větné členy, které jsou rovnocenné (tatínek A maminka : souvětí souřadné)

poměr: - slučovací (a, i, ani, nebo)

- stupňovací (ba, ba i, badokonce, nejen, ale i)

- odporovací (ale, však, avšak, leč)