ČD- Jiskry na moři
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
JISKRY NA MOŘI
AUTOR
Josef Václav Sládek (1845-1912) se narodil ve Zbirohu. Podchytil literární rozběhy svých vrstevníků v almanachu Ruch (1868); později svou organizační zdatnost projevil, když se roku 1877 chopil Lumíru a učinil z tohoto časopisu dobré pověsti orgán skupiny.
Než se ujal Lumíru, prošel Sládek velkou školou života. Dva roky byl v Americe (živil se u českých novin, jako učitel, prací na farmách a na lodi). Tam začal fotografovat a této zálibě se věnoval i později. Po návratu pracoval Národních listech, ale nakonec na 20 let zakotvil v redakci Lumír. Když se vzdal Lumíru, pravidelnou činnost (i příjem) poskytovalo Sládkovi překládání 33 her W. Shakespeara.
Do svých Básnických spisů (1907) nevřadil nic z vlastní publicistiky. Ranou část z ní vydal později F. Strejček; sem včlenil také Sládkovy dopisy J. Čelakovskému.
Ve svém vrstevnickém okolí se Sládek vyjímal střídmým slovem a zamlkavým veršem. Motivy a náměty, společné pokolení „ruchu“, jako byly bouře, lodi a plavby po mořích, u S. Čecha rozváděné v alegorické skladby (Evropa, Slávie), vztahoval Sládek k situaci subjektu v nepřehledném světě, odkud k člověku zaznívají tajemné hlasy. Na dobové řečnictví navazoval ponejvíce polemicky. Výzvy a oslovení jsou ve Sládkově poezii zkratkovité. Mají rušit distance mezi slovem a činem, mezi oslovujícím a adresátem. Oslovení zdůvěrňuje úvahu v básni rozvíjenou, ať už ji zahajuje, stupňuje, anebo pointuje. Současně tuto reflexi uzpůsobuje k vyjevování nadosobního řádu. Sbližuje moderní reflexivní báseň s příslovím, popěvkem, pořekadlem
Takto předznamenával proud „písní beze slov“, poezie fascinované hudbou, křtěné Verlainem a virtuózně pěstované u nás v devadesátých letech Karlem Hlaváčkem; sám se dotykem se svými pokračovateli prohloubil.
V prvních sbírkách (Básně, 1875, Jiskry na moři, 1879) se představil jako lyrik znalý světa – oceánů a Indiánů – a současně jako muž zkrušený smrtí ženy a dítěte. Knihou Na prahu ráje (1883) navázal užitím znělky a tématem českého osudu na J. Kollára.
Již od Jisker na moři pěstoval také drobnou epiku, baladu a romanci, upoutával svým humorem a zkratkou. Všechny žánry své poezie představil ve sbírce Sluncem a stínem (1887). Tlumočil tu odhodlání přijímat život jako střídání světla a potemnění a tím nacházet vyrovnanost.
Potom se věnoval převážně písni (zčásti znělce). Největšího ohlasu dosáhl Selskými písněmi a Českými znělkami (1890).
V Sládkových básních z předělu století vynikla meditativní lyrika. V ní se mluvčí vyrovnával s odchody matky a otce i s vlastní chorobou, ve které opakovaně prožíval předzvěsti smrti. Elegická nota, typická pro Sládka raného, převládla v pozdních sbírkách: V zimním slunci, 1897, Za soumraku, 1907.