ČD- Kytice
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Básník byl chápán jako člověk výjimečné citlivosti a imaginace, schopný vyslovovat, co jiní nanejvýš jen tuší. Dílo se představovalo jako výraz tvůrcova nitra a prožitků. Polemicky vůči této představě vystoupil Edgar Allan Poe. Ve své stati Filozofie básnické skladby prohlásil, že básník nemyslí na to, jak sdělit mocný prožitek, ale jak působit na čtenáře, aby v něm vyvolal jisté emoce; podle toho pak volí látku a komponuje text.
Takto si počínali hlavně romantikové z druhé vývojové vlny, re prezentované ve francouzském písemnictví Viktorem Hugem, George Sandovou, u nás Karlem Jaromírem Erbenem, novoromantiky Juliem Zeyerem a dalšími. Z nich mnozí se zabývali mýtem, oživovali pohádku, legendu, epos.
Souběžně s romantismem a v polemice s ním se vyhraňoval biedermeier.
Spisovatelé od třicátých let vnesli do české literatury: napětí romantismu, biedermeieru a klíčového realismu- napětí funkce a hodnoty sebevyjadřovací, výchovné a poznávací. Vrcholní literární díla (Máj, babička, Kytice) nabyla svých nezaměnitelných hodno také tím, že toho napětí vstřebávala i vyvolávala. Stala se inspirací pro další literární vývoj, v němž se na různých úrovních vracel podobný svár sebevyjádření, výchovnosti a poznávací funkce.
Kontrastní představu adresáta. Jednou jím byl čtenář světového písemnictví, vychutnávající tajemství slova a náznaku (Mácha). Jindy to byl obyčejný člověk milující pohodu, ale otevřený povznesení podle ,,ducha času“ (Tyl). A opět jindy obyčejný člověk, který seznal potřebu kritického úsudku a věcnosti, vzdělání a sebevzdělání pro vlastní vzestup uvnitř občanské české společnosti (Havlíček). Představa adresáta u Němcové a u Erbena naznačené spektrum o milovníka zázračných a krutých příběhů zakotvených v „dávnu“ a dožadujících se sluchu živoucích.
Konfliktní vztah vůči ústní lidové slovesnosti. Její napodobování cestou ohlasu odmítli v lyrice, připouštěli a pěstovali ji v epice. Vedle epiky veršované věnovali zvýšenou pozornost pohádce žijící v ústním vypravování. Pohádka jim byla cestou k mýtu (Erben) i východiskem k obrazům života (Němcová) a k lidové hře se zpěvy (J. K. Tyl).
Zapojení spisovatelů do žurnalistiky. J. K. Tyl a K. Havlíček položili základy moderního publicistického stylu. V novinářské činnosti využívali svých beletrických schopností.