ČD- Lešetínský kovář

K moderní próze se Čech nejtěsněji přiblížil v autobiografických ohlédnutích za vlastním dětstvím a mládím. Vzpomínkové prózy psal, když koncem století umlkal jako básník (Druhý květ, Vzpomínky z cest a života 1, 2).

Novým nárokům vykročil vstříc cyklem meditativní lyriky Modlitby k Neznámému (1896, připsány Jaroslavu Vrchlickému).

1. CHARAKTERISTIKA DÍLA

I přesto že ve veršované povídce Lešetínský kovář (Nerudovy Poetické besedy, 1883) je důraz položen na motiv národně obranný- kovář hájí půdu proti cizímu pánu-, tak báseň přináší přímé zobrazení sociálního konfliktu. Poznovu, tentokrát již s větší životní konkrétností, líčí básník strhující obraz sociální bouře. Vypuká náhle, živelně, v napjatém okamžiku, kdy kovář stojí proti těm, kdo mu chtějí vzít jeho kovárnu. Pře, kterou vede starý kovář o píď své země a o zděděnou střechu nad hlavou, nemíří jenom proti německému kapitálu. Protestuje proti továrnám vůbec. Jeho přátelé, mezi nimi dělník Prokop, stojí na jeho straně: dochází k lidové vzpouře, továrna je zničena, její majitel zabit. Hlavní děj líčící dramatickými, převážně dialogizovanými scénami kovářův boj a jeho tragické zakončení, je provázen milostným příběhem. Šťastné zakončení tohoto vedlejšího příběhu dovoluje autorovi, ovšemže za cenu idealizace, uzavřít celek jasným pohledem do budoucnosti.

V Lešetínském kováři lemují milostné písničky podoby až lidovou idylu, v níž se sráží na českém venkově starodávně zachovalý svět ruční domácké výroby s továrním průmyslem, ohrožujícím národnost, loupícím zděděnou půdu. Básník podnikl tu pokus děj vlastenecký doprovázeti vložkami lyrickými, řídké krásy, napodobené po písních národních. Národní naše zvyklosti, svérázný vzhled našeho kraje a našich chat. A do této idyly zasáhne neurvale živel nám cizí, nepřátelský- německá továrna. Tento kontrast, stálé nové podrobnosti a změny přinášející, a účinné střídání vložek lyrických jsou přední ozdobou s tendencí čistě vlasteneckou. Na druhou stranu se celá báseň stává do nebe volající obžalobou cizích kapitalistů.

Tento příběh není ale podán jako jednolitá epická promluva, ale spíše jako mnohohlasé oratorium. Vypravěči v něm přísluší pouze jeden z hlasů, doplňující a spojující, který si jen na okamžik ponechává vypravěčskou iniciativu, aby jí vzápětí předal postavám: děj je tak představen především jako děj sdělovaný, jako téma lidského projevu.

Báseň z přítomnosti s přímou společenskou kritikou, pro podněcování dělníků proti živnostníku a schvalování skutků nezákonných propadla konfiskaci. Druhé vydání díla pořídili krajané v Americe 1892; doma mohlo na reedici Lešetínského kováře dojít až koncem století. Ještě pro toto vydání v sebraných spisech roku 1899 „bylo potřebí některých změn“, jak básník upozornil (a provedl je k zjevnému neprospěchu díla). Konfiskační zásahy i pozdější básníkovy úpravy textu se týkaly kovářových promluv (a vypravěčských komentářů), příběhů v básni se nedotkly.