ČD- Tři legendy o krucifixu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Motiv Krista se těšil letitému zájmu české politické žurnalistiky i poezie. Vidina laskavého dárce, umučeného a zmrtvýchvstalého, nabízela povzbuzení utiskovanému národu na cestě k sebeurčení. (Takto pojatý motiv se objevil v Šolcových Prvosenkách a rozvinul se v Nerudových Zpěvech pátečních.) V Třech legendách o krucifixu vzdal Zeyer hold člověku z různých dob, kultur a národů, který mocí své víry a touhy koná nebo okouší zázraky. Proměnu všedního v povznášející, obsaženou v příbězích Zeyerových legend, podporuje podání, které připomíná báseň.
LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT
Julius Zeyer patřil do skupiny Lumírovců, ale literárních bojů se neúčastnil. Roku 1877 se v Časopise národního muzea objevuje stať Elišky Krásnohorské Obraz novějšího básnictví českého, v němž spisovatelka hovořila o představě básníka ryze národního, jenž naplňuje v podstatě obrozenecký program. Pravým opakem byl pro ní Vrchlický, který nebyl dost osobní a byl závislý na impulsech z cizích literatur. Situaci o dva roky později přiostřil článek malíře Soběslava Pinkase, jenž jako vůbec první podrobil kritice Hálkovu tvorbu, navíc vytkl české literatuře její uzavřenost. A tak vznikl spor, který se vlekl několik let. Na jedné straně profitovalo křídlo kosmopolitní (tedy lumírovci, dle časopisu Lumír) a křídlo národní (tedy ruchovci, dle almanachu Ruch). Mezi hlavní představitele Lumírovců patří Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek a právě Julius Zeyer. Tito spisovatelé preferovali snahu zapojit českou literaturu v co největší míře do kontextu světové literatury. Na druhé straně ruchovci naplňovali svým dílem český národně obrozenecký program. Psali zejména vlasteneckou a politickou poezii, požadovali, aby literatura byla úzce spjata s národními tradicemi. Sem patří Svatopluk Čech či Eliška Krásnohorská.