Český klasicismus

Rakousko

Pavel Vranický

Stal se r. 1785 ředitelem vídeňského dvorního operního orchestru; úspěšný byl i jako skladatel
singspielů a baletů. Nejznámějším jevištním dílem je Oberon, král Elfů. Ze symfonii pak
Symfonie na počest míru s Francouzskou republikou.

Jan Václav Hugo Voříšek

Rodák z Vamberka, z kantorské rodiny. V r. 1822 se stal dvorním varhaníkem a zároveň se ve
ve Vídni vyvíjel bohatou činnost klavíristickou. Jeho skladatelské dílo není rozsáhlé. Voříšek
zemřel velmi mlád a ve skladbě byl téměř samoukem. Jeho díla jsou umělecky hodnotná a
progresivní (např.: impromptus, 12 rapsodií, sonáta). Projevují se v klavírních skladbách prvky
romantické. Mistrovskou úroveň má jeho jediná symfonie D dur.

Jan Václav Stich (Punto)

Byl vynikající hráč na lesní roh. Uprchl z poddanství hraběte Thuna, byl pronásledován, a měl
tedy k častému střídaní míst pobytu o důvod víc. Byl moderní cestovní virtuóz. Cestoval po
celé Evropě (Německo - Mohuč, Francie - Paříž, Anglie – Londýn). Do Vídně se odvážil až více
než 30 let po svém útěku. Poznal se zde s L. v. Beethovenem, úspěšně koncertoval.
V posledních letech svého života navštívil Prahu a zde také zemřel. Jeho skladby jsou většinou
určeny lesnímu rohu.

Jan Ladislav Dusík

Dusík vyšel z kantorské rodiny, avšak směřoval výš a touha po svobodném uměleckém
uplatnění jej vedla zákonitě do ciziny. Jako vynikající klavírista cestoval po celé Evropě;
koncertoval v Paříži, Londýně, Petrohradě, v německých a italských městech. Skladatelsky se
věnoval především klavíru a v jeho skladbách se romantické prvky hlásí již velmi výrazně. U
Dusíka lze tvrdit, že jeho skladby jsou inspirovány především jeho subjektivním citovým
životem. Řada z nich má názvy (Rozloučení, Útěcha, Návrat z Paříže aj.). Od Dusíkových etud a
preludii, předjímajících již romantický výraz, vede přímá cesta k Chopinovi.