Český klasicismus

Zkomponoval mj. český překlad Stabat mater, nešpory a hlavně – téměř 50 pastorel.
Nejproslulejší se stala právem Česká vánoční mše (Hej mistře) – rozsáhlá jesličková hra,
formálně rozložená do devíti částí mešního ordinaria propria.

Čeští hudebníci v cizině

Do ciziny neodcházeli pouze ti nejtalentovanější, ale zároveň velký počet potulných
muzikantů-šumařů, většinou obratných praktiků ovládajících hru na více nástrojů. Někteří
odešli pouze dočasně, jiní však v cizině existenčně zakotvili a zůstali tam trvale. Přenášeli
s sebou do ciziny i českou lidovou hudbu. Na jejím základě mohli talentovaní skladatelé
postavit i svůj osobní kompoziční styl.

Německo

Jan Václav Stamic

V jeho skladbách se již nové slohové prvky objevují pravidelně a systematicky. Ve svých téměř
šedesáti symfoniích Stamic používal již pravidelněji čtyřvětou cyklickou formu s menuetem ve
třetí větě.

František Benda

Byl znamenitý houslista, který tajně uprchl z Čech a přes Polsko se nakonec dostal ke dvoru
Pruského krále, kde jeho kariéra vyvrcholila místem koncertního mistra. Psal především
houslové koncerty.

Jiří Antonín Benda

Bratr Františka Bendy, který se do Pruska vystěhoval legálně s rodiči. Jeho kariéra vyvrcholila
u durynského vévody. Jeho symfonie jsou slohově pokročilejší. Byl obratným a úspěšným
skladatelem německého singspielu (Vesnický trh), ale přínos zakladatelského významu
znamenají jeho scénické melodramy (Ariadna na Naxu, Médea.

Itálie

Josef Mysliveček

Mlynářský synek a vyučený tovaryš cechu zběhl od rodového řemesla k hudbě. Studoval u J.
Segera a roku 1763 odešel do Prahy, aby se zde pokusil prosadit v oboru opery. Psal opery
seria neapolského typu. Z více než 20 Myslivečkových oper jsou nejznámější: Pozdvižení na
Parnasu, Il Bellerofonte aj.

Držel se tradičního neapolského stylu opery, svá díla naplnil podmanivou, melodicky bohatou
a svěží hudbou, která dokázala vykreslit charaktery i duševní hnutí postav. Stejně úspěšný byl
i v oratoriu a kantátě, v nichž mohl své melodické nadání uplatnit obdobně. Jeho závratná
kariera se na sklonku života obrátila a zemřel v bídě a opuštěný.

Francie

Antonín Rejcha

Současník Beethovenův, s nímž se osobně znal z dob společného působení v Bonnu. Studoval
u J. Haydna ve Vídni. Poté se travale usadil v Paříži roku 1808. Vynikl nejen jako skladatel, ale
i jako teoretik a pedagog. Roku 1818 se stal profesorem kontrapunktu a fugy na pařížské
konzervatoři. K jeho nejvýznamnějším žákům patřili H. Berlioz, F. Liszt, Ch. Gounod.

Rejchův skladatelský význam tkví především v komorní tvorbě. 25 kvintetů pro flétnu, hoboj,
klarinet, fagot a lesní roh vytvořil repertoárový základ modernímu dechovému kvintetu. Psal
též nástrojové koncerty, symfonie, předehry a úspěšně se uplatnil v opěře (8 oper). Napsal i
hudbu chrámovou (př.: Requiem, Te Deum aj.).