Hudební formy - souhrn

Formy na státnice

Mše – V období renesance se psaly mše stylem vokální polyfonie, později pak v harmonicko-
melodickém slohu s instrumentálním doprovodem, s uplatněním sboru i sólistů. V baroku
nejčastěji obsazení: 4 sólisté, sbor, orchestr, varhany.

Ordinarium – běžně zařazované části

1.

Kyrie (Pane smiluj se - pronášeno v řečtině)

2.

Gloria (Sláva na výsostech Bohu)

3.

Credo (Věřím)

4.

Sanctus (Svatý)

5.

Benedictus (Blahoslavený, požehnaný), původně samostatná část později splynula se
Sanctus.

6.

Agnus Dei (Beránku Boží)

Proprium – jen o svátcích apod.

1.

Introitus (vstupní zpěvy – příchod kněze k oltáři)

2.

Graduální zpěvy (hudebně nejsložitější, zpívaly se mezi čtením z Bible a mezi tyto
zpěvy patří Aleluja, Graduale, Sekvence)

3.

Offertorium (zpívá se při přinášení obětních darů)

4.

Communio (přijímání/obětování)

Moteto – jeho základem je úryvek z chorálu či z instrumentální hudby

Madrigal – z italské renesanční světské polyfonie je dnes nejznámějším druhem madrigal. Ve
14. století je to 2 – 4 hlasá skladba na strofický italský (tedy ne latinský) text s náměty
milostnými, satirickými i politickými s hlavní melodií ve vrchním hlase. Nejčastěji psána ve
formě AAB.

Kánon – skladba vyznačující se osobitou skladebnou technikou: jeho výchozí hlas je důsledně
po celou skladbu imitován jedním nebo několika dalšími hlasy v přísně imitaci.

Typy: hádankový kánon, nekoneční kánon, račí kánon

Ricercar – sestával z řady fugových expozic, z nichž každá vycházela z jiného tématu a měla
jiný text.

Opera

Recitativ – může být mluvený, zpívaný, sacco či accompagnato
Árie – sólové číslo opery
Ritornel – vymyslel Monteverdi, značil předzvěst příchodu určité scény (předchůdce leitmotivu)

Dělení: Seria (vážná), Semiseria (polovážná), Buffa (veselá), Opera Comique (ve Francii) atd..

Oratorium – název přejatý z latiny, česky modlitebna. Vzniklo v Itálii, v podstatě se jednalo o
duchovní operu na náboženské téma, skladba je však určená pouze koncertnímu provedení.
Děj není založený na dialogu jednajících postav jako v opeře, ale je vyprávěný vypravěčem
zvaným testo – hlasově to byl nejčastěji tenor.

Obsazení: 4 sólisté, sbor, orchestr, varhany

Druhy:

Latinské – určeno pro církevní představitel a vyšší společenské kruhy, skladba zpívaná latinsky,
centrum v Římě.

Italské – zpíváno italsky lidovější charakter, centrum v Neapoli.

Pašije – textově se jedná o příběh odsouzení a ukřižování Ježíše Krista, hudebně oblíbený
chrámový útvar zejména v německých zemích, formálně skladba typu oratoria, provádí se
zejména o Velikonocích, název podle autora evangelia, z něhož je text použitý

Kantáta – původně název pro zpívanou skladbu. V případě kantáty se jednalo o skladbu pro
jeden, případně dva sólové hlasy a orchestr, mnohdy přistoupil také sbor.