Hudební formy - souhrn

Rondo vokální a instrumentální

Může být využito i v operách

Rondo je vícedílná hudební forma, v níž se hlavní myšlenka několikrát opakuje (3x nejméně) a
její návraty se prokládají různými myšlenkami kontrastními.

Malé rondo (barokní) – základem a hlavní částí malého hovna je díl první a, zvaný rovněž
rondo, je obvykle hudebně závažnější a často i delší než ostatní díly.

Velké rondo – vzniklo postupně z malého ronda zásluhou C. P. E. Bacha. Píše se vždy
v rychlejším nebo značně rychlém tempu.

Dělení:

Prosté velké rondo – se základním schématem ABACA s rovnocennými díly B, C

Nižší sonátové rondo – se základním schématem ABA/C/ABA – díl C je rozsáhlejší a
samostatnější než díl B. Díl B je psán v jiné tónině než A, obvykle v dominantní. Díl C je běžně
v subdominantní či v jiné vzdálené tónině. Repríza je stejná, s tím rozdílem, že díl B se objevuje
v hlavní tónině.

Vyšší sonátové rondo – je podobné nižšímu s. r., pouze díl C je nahrazen provedením. Je také
přidána koda, která může mít charakter provedení. Schéma: ABA/X/ABK/A/

Sonáta

Skladba komornějšího rázu psaná pro jeden či dva nástroje.

Sonáta se skládá obvykle ze tří vět. Každá věta se skládá z částí: expozice, provedení, repríza

Expozice – podle počtu témat se člení na tzv. oblasti. Oblast hlavního tématu – A, oblast
vedlejšího tématu B, oblast závěrečného tématu C. Expozice začíná představením hlavního
tématu, poté se představí téma vedlejší.

Provedení – evolučně pracuje s tématy expozice, bývá v dominantní tónině

Repríza – návrat do tóniny hlavní. Má části: vstupní část, vlastní provedení, příprava na reprízu.
Může být obohacena o kodu.

Fuga (znamená úprk)

Je to několikadílná vícehlasá skladba, vybudovaná na základě imitace jednoho či více témat.
Nejčastější typy fug jsou tří hlasá a čtyřhlasá.

Skládá se z částí: Expozice, provedení a závěr.

Expozice čtyřhlasé fugy

Reperkuse – pořadí hlasů, v nichž hlavní téma v expozici nastupuje.

Vůdce, dux – téma v hlavní tónině

Průvodčí, comes – téma ve vedlejší tónině

Vy čtyřhlasé nazýváme hlasy podle smíšeného sboru SATB. Expozice fugy začíná nástupem
tématu v hlavní tónině v některém hlase, jakmile téma dozní, imituje se v sousedním hlase
v tónině dominantní. Tato imitace je doprovázena kontrapunktem hlasu přechozího, který se
nazývá protivěta. Po skončení imitace následuje kratší mezivěta, která modulačně připravuje
nástup tématu v dalším hlase.

Odpověď průvodčího

a) Tonální – zachovává hlavní tóninu
b) Reálná – pokud téma na svém začátku pátý ani sedmý stupeň neobsahuje, není třeba

změny provádět. Odpověď je pak přesnou transpozicí vůdce.

Provedení fugy