Markéta Lazarová –Vančura

=MEZILIDSKÉ VZTAHY a různé pohledy jejich zobrazení, různorodost osob ze stejného prostředí (jeden rod se chce spojit a druhý ne, surový člověk a Bohu oddaná Markéta se do sebe zamilují, skvělý otec Lazar, který udržuje Markétu od krutosti jí nakonec vykáže z hradu)

MOTIVY
-příroda
-založené na kontrastech
-poslušnost x neposlušnost = náboženství x zamilovanost
-láska x nenávist =M a M, A a K x boje Kozlíků/Lazarů a vojska
-druhy lásky = Markéta a Mikoláš oproti Alexandře a Kristiánovi (ale jejich vztah také není
společensky pochopen)
-Markéta a Lazar

VYPRAVĚČ
-ML je příkladem moderního narativního textu, a to hned z mnoha důvodů:
a)Bezejmenný vypravěč – stojí nad samotným příběhem, který vypráví

b) rétorická ich-forma – podle Doležalova rozdělení způsobu vyprávění
-vypravěč je akčně pasivní, ale zachovává si interpretační funkci
-je nutné, aby se dostal do kontaktu s vyprávěnými situacemi
-je nucen přesunout se na místo příběhu, seznámit se s postavami a
stát se příjemcem informací

c) Vypravěčova interpretační funkce – vypravěč zaujímá osobitý postoj k fikčnímu
světu, jeho událostem, prostředí a zejména
k postavám
-např. zaujatě popisuje kozlíka:

„Praví se, že bylo bezpočet podobných randabasů, ale v této povídce nejde leč o rodinu, jejíž jméno připomíná Václava zajisté neprávem. To byli vykutálení šlechtici! Nejstarší za tohoto krvavého času byl pokřtěn líbezným jménem, ale zapomněl je a nazýval se až do své ohavné smrti Kozlík. Stalo se to zajisté proto, že mu křest nevnukl lepších myšlenek, ale zčásti má na věci podíl i způsob jeho odívání se. Chlap vězel všecek v kožích, a protože byl lysý, nosíval kolem hlavy omotanou kozí kožešinu. Měl věru proč tak pečovati o svou lebku, neboť byla rozražena a srostla jen tak halabala. Je více než jisto, že kterýkoliv vojenský pán za dnešních časů by zašel od té rány dříve, než by mu zdravotnický sbor podal lžičku čaje, avšak Kozlík! Naplískal si na hlavu jíl a dojel domů na koni, jemuž zbarvil bok barbarskou ostruhou. Věnujte mu vzpomínku méně přísnou za to, že byl tak statečný a nevřískal.“

-je patrné, že má ke Kozlíkovi určitý osobitý postoj
(zastává se ho před čtenářem, kterého žádá, aby byl
k němu vzhledem k jeho statečnosti shovívavější)

d) Kontrastní hodnocení vypravěče - nejprve popisuje Kozlíka jako krvežíznivého
loupežníka, který zemřel ohavnou smrtí, aby ho po
chvilce vychválil téměř jako nejstatečnějšího muže své
doby
- v průběhu celého románu
- vypravěč nejprve o Markétě Lazarové říká:

„Stalo se, že byla Markéta plavá a krásná. Lazar ji střežil jako oko v hlavě. Bratři s ní mluvili přívětivě a pomlčeli o všem, co by dívenku mohlo pohoršiti. Dítě myslilo na klášter. Pahorky kolem Obořiště jsou pruhovány lesíky, hle, nádherný háj, který stoupá, který se vine podle cesty, podle cesty starých procházek. Markéta byla svobodna od všech prací. Učila se čísti. Nevíme, že by tehdy plakala. Byla přešťastná. Osmahla a častý půst úžil její tváře. Chodila, jako chodí líbezní ptáci, a kdybyste ji viděli, řekli byste, že kráčí snadninko. Nablízku chamtivého starce, který byl spíše bázlivec a lišák než přepadávač, nablízku sprostých zlodějen zůstávalo její okouzlení bez mráčků. Zůstavovala všechny daleko za sebou, dospívala bez příhod, a jestliže se přece událo, aby to či ono vykonala, počínala si tak, že každý viděl, jak zhola nic se nepodobá otci a svým bratřím. Byla zbožná a pokorného srdce.“