Markéta Lazarová –Vančura

„Jak ji máme přijmouti, když sama sebe zatracuje, když se nazývá nestoudnicí a fenou?“

->zde následuje pokračování, ve kterém vypravěč vysvětluje, proč bychom měli postavu Markéty přijmout takovou, jaká je

VYPRAVĚČ SE OBRACÍ NA POSTAVY
-otázky, pobízení

„Nyní je řada na hraběti Kristiánovi. Ať se zvedne a ať dí svému synovi i loupežníkům vše, co se jim rozhodl říci.“

-vypravěč má kontrolní funkci – promluva postav je včleněna do promluvy vypravěče
-předtím, než nechá vypravěč nějakou postavu hovořit, uvede jeho přímou řeč vlastním komentářem -příkladem je rozhovor hejtmana Piva a mladičkého rytíře Sovičky:

„Tento Sovička byl ošklivec, jeho rady nestály za mnoho, ale pivo mu přece propůjčoval sluchu. „Proč bys, hejtmane, otálel, proč bys váhal vejít mezi to chrastí,“ řekl tlusťochovi. „Pravíš, že půjdeme jen zvolna, budou však křoviny ustupovati z cesty lapkům? Což nevidíš, že mají těžké vozy? Rozděl své vojáky po stu, zůstaň při silnici a my je obchvátíme. Do tří dnů budou sehnáni na cestu.“ Pivo mu odpověděl, že pošetilost nemůže vnuknouti horšího mínění.“

VYPRAVĚČOVO VYVUŽITÍ SLOVESNÝCH OSOB

-vyprávění je v rétorické ich-formě, tudíž v první osobě, který ale nemusí znamenat jen vypravěče, ale také některou z postav:

„Kozlík zaslechl sten zvířete a probral se k jasnému myšlení. Vzpomněl si, že děti volávaly na zvíře jménem Lasička, a opakoval je jako chlapec.“

„Probůh, jsme na Roháčku, vidím čápa klapajícího zobákem o rybníčky plné vody, vidím chlupatý stoh, nepořádnou zástěru sadu, vidím domovní průčelí, průčelí, na němž slunce ukazuje devátou hodinu zrána.“

-v druhé ukázce nemluví Kozlík, ale sám vypravěč, který ale pomocí této funkce ukazuje svou vševědoucnost

VYPRAVĚČ A JEHO POUŽÍVÁNÍ SLOVESNÝCH ČASŮ

-vyprávění je v čase minulém, ale ze stylistických důvodů bývá občas nahrazen časem přítomným či budoucím
-z důvodu upozornění na vypravěče v průběhu děje

„Vypravování se vrací k tomu, co již bylo řečeno. Nyní se stane vše, co se stalo. Ušlechtilý Pivo se blíží k pahorku a tasí meč, meč králův. Srdce starého hraběte Kristiána se šíří.“

-výjimečně se zde objevuje i nahrazení minulého času časem budoucím:

„Budou se skrývati po lesích. Co na tom sejde, zastihne-li rodičku její hodinka právě u ohně? Nic! Dostane se jí slepičí polévky a nudlí ze zlodějského kotlíku! Potom přivlekou kněze, jejž popadli u chrámových vrat či rovnou v posteli. Uvidíme, zachce-li se mu námitek.“

VYPRAVĚČŮV SKLON K NADSÁZKÁM A ZVELIČOVÁNÍ
-typické pro Vančurů styl psaní

VYPRAVĚČŮV SKLON UVÁDĚT PŘÍKLADY
-uvede nějaký všeobecně platné tvrzení a poté uvede příklad

„Silnice jsou zajisté k potřebám vojsk, ale chodívají po nich i sedláci. Hle jeden z nich se vrací na svůj stateček.“