Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho

Detailnost, digrese, hodně aluzí, hodně se obrací na čtenáře (chce, aby si vytvořil nějakou postavu, nebo přestal číst a vrátil se k tomu až dýl) – ne jako Diderot (tady říká vašnost, paničko – travestie)

Aluze na Bibli (Leibniz – filosof, nejhorší z možných světů)

Laurence Sterne

• 18. století

• Máme 4 knihy, které aspirují na to stát se základem románu, jeden je Sterne, pak Robinson Crusoe, Guliverovy cesty

  • Na Diderota udělá dojem Sterne

Odyssea (James Wulf), Hledání ztraceného času (Marcel Proust), Virginia Wulf

Werkson – celá moderna se inspiruje

Sterne se inspiroval filosofem Lockem

Jedna z prvních aluzí – montaligne (tady jsou naprosto nekonečné a narážíme na ně takřka na každé stránce)

Postavy se nevyvíjí, ani nestárnou, Bohové mají moc nad lidmi

• V rámci fikčního světa existuje vypravěč, který má možnost s tím hýbat

Hlavní dvě dějové linie

• Začínáme početím, narodíme se až tak v půlce knihy (2/3 se točí okolo Kristana)

• 3/3 okolo strýčka Tobiho, který byl na začátku zraněn v bitvě a pak nedělá nic jiného, než se snaží tu bitvu revitalizovat? :D (zažít ty okamžiky, kdy byl zraněn)

  • Ve 20. století pak Kdo chytá v žitě (inspiroval se ve Sternovi a Dickensovi)

6 dílů

Sebereflexnost psaní (přinese do literatury) – říká měl bych psát kapitolu o tom, jak psát kapitolu

Překračování fikčního světa

První kritici Sterna hovoří o tom, že je to nekompaktní, věci jsou ovšem pevně provázány

Kompozice hraje roli (i to vynechávání a přesunování kapitol, veškeré figury včetně daného oslovené

Zatížení na detail (někdo něco vezme levou, nebo pravou rukou) – ukazuje se, že všechno tady to „zbytečné“ se stává nějakým způsobem klíček k něčemu dalšímu

ROMÁN není snadný, protože jedno slovo nám může poskytnout klíč (interpretační, kompoziční) – už to nelze vnímat jako celek (když zmíní uzel, objeví se i postava, za kterou se něco ukrývá – strýček Shandy)

• Zauzlení/rozuzlení (od počátku obratu až do konce) – ARISTOTELES

• Ve chvíli, kdy jsme schopni uchopit jednotlivosti, pak dokážeme uchopit celek

• „Roztínáš uzel, místo toho, abys ho rozvázal“ – rozmotáváme ho pomalu

Bachtin - Román a dialog

Spadá do kategorie nespolehlivosti, nevíme, zda vše, co je řečeno není nějak zkreslováno (vše je vykládáno jeho optikou, což vede k digresi, odbočkám) – je to ale považování za jeden zauzlovaný celek (informace korespondují s vyprávěným celkem)

Parafrázuje se – sebereflexe (proces, kdy žánr a dílo je prostřednictví toho tvůrce reflektování nejen samo, ale i tím, jaký je přístup k tradici)

Vypravěč nám splývá do pozice autor

Vyprávěcí, vyprávění – celkové děje (početí porod, porodní bára, pyord? A další)

Embeding : znamená, že jeden příběh vpustíte do dalšího (báchorky, příběh o Abatyši, vložená předmluva, která se pak objeví)

• To lze shrnout jako: DIGRESE