pojmy-sociolingvistika

POJMY SOCIOLINGVISTIKA

Jazyk+ funkce = systém určitých kódů a znaků, fce – komunikační, společenská, kognitivní ideační, poznávací, estetická, tvořivá, uchovávací

Funkce jazyka – kognitivní (poznávací);(v jazyce dokážeme přemýšlet – v pojmech) a referenční (předávání informací) funkce

• Vedlejší fce – emotivní – vyjadřování citů

• Fatická – vyzýváme někoho

• Poetická

• Apelová

• Metajazyková (jsme schopni o jazyce mluvit)

• Sociální

• Reprezentativní (prezentace národa)

Bilingvismus – ovládání 2 jazyků, bez ohledu na společenskou stratifikaci. Simultální bilingvismus – dítě se učí dvě jazykové struktury najednou.

Diglosie+ příklady – 2 variety téhož jazyka, každá hraje jinou roli, nižší učena ve škole (někde upřena ženám a chudým), nepřekrývají se. Např. Arabština, nebo Norština – Bukmol, Ninoč.

Vztah langue a parole (Ferdinand de Saussure)

• Langue = jazyk

• Parole = mluva

• Langage = řeč (jazyk + mluva)

• Langue je systémový jazyk zachycovaní v mluvnicích. Parole je konkrétní realizace langue, tj. promluva. Langue je univerzální systém všem společný a parole je naopak nositelka semiotického významu vázána na situaci a konkrétního mluvčího. Language – zastřešení obojího.

Vztah competence a performance (Noam Chomsky) – Kompetence je jazyková způsobilost (schopnost užívat určitý jazyk) a performance je aktuální používání jazyka v promluvách (promluva).

Znak (index, ikon, symbol) –

ikon –velká vnější podobnost (např. smajlík, obrázky na WC),

index – princip kauzality (a–> b, pípnutí telefonu, kouř na obzoru je znakem ohně)

symbol – všechna slova (až na zvukomalebná-onomatopoická). Vázné na konvence –zhruba.

Interdialekt

= nadnářečí, stírají se zde specifické rysy jednotlivých nářečí

poslední vývojové stadium dialektů. Několik dialektů dohromady, základní znaky téměř celé skupiny+nářečí

V Čechách je interdialektem obecná čeština vzniklá novelizací původních nářečí z české nářeční skupiny.

Dialektologie – zkoumání nespisového, nářečí. V rovině přízvuku –fonologie, slovní zásoby a gramatiky

Standardizace –

Proces sjednocení jazyka pomocí zavádění standardů. Proces, kdy se vybere kodifikovaná forma jazyka (je uzákoněná v nějakém kodexu, ten najdeme ve slovnících, mluvnicích, příručkách, učebnicích)

autoritativní snaha o ucelenost – standard nikdy není přirozeným jazykem. Vždy následuje až po dialektu, zavedení po kodifikaci, závislost na psané formě.

standard – spisovná čestina, hovorová (mluvená spisovná), obecná (nespisovná). Současná čeština jako národní jazyk Čechů je souborem nejrůznějších forem existence češtiny, rozrůzněným funkčně, sociálně, teritoriálně, rozdílně využívaným v různých typech komunikačních situací. Má tedy češtině podobně jako jiné národní jazyky množství variet.