Otázka č. 11 - Demokracie a stát

• muslimské země – např.:

  • sultanát

  • chalífát

  • emirát,…

• republika = vláda volené hlavy státu (příp. kolegia)

  • prezidentská republika

  • poloprezidentská republika

  • parlamentní republika

• typy států – podle struktury

  • unitární stát

    • typ státu, v němž existuje jediná soustava nejvyšší státních orgánů, jediná zákonodárná moc, jediná výkonná moc

    • opak federace

    • nižší územní celky nejsou autonomní (např. Čína)

    • nižší územní celky – v ústavě stanoveny kompetence (např. Finsko, Francie, ČR,…)

  • federace

    • „složený stát“ – skládá se ze členů federace (státy, země, republiky, kantony, provincie,…)

    • svéprávné postavení jednotlivých členských států zajištění ústavou/smlouvou

    • spojení v jeden stát (např. USA)

  • konfederace

    • volné sdružení většinou států

    • členské země si zachovávají suverenitu a volnost jednání

    • např. EU (má ale znaky federace)

• typy států – podle způsobu výkonu státní moci

  • centralizované státy

    • existuje zde taková skladba státních orgánů, kde nadřízený orgán řídí orgány podřízené a zasahuje do jejich záležitostí

    • cíl: koncentrace moci v jednom centru

  • decentralizované státy

    • přiděluje centrálním orgánům menší pravomoci a působnost

    • na základě ústavy nebo zákonů jsou vymezeny oblasti státní moci, které jsou vyňaty z působnosti ústředních orgánů (např. Francie)

Právní stát (angl. rule of law, doslova "vláda práva/zákona", něm. Rechtsstaat, fr. état de droit) znamená takový stát, v němž je výkon státní moci omezen zákonem. Orgány veřejné moci smějí činit jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, zatímco občan smí činit vše, co zákon výslovně nezakazuje.

Tento princip se někdy označuje jako princip legality výkonu veřejné moci. Legalita se vztahuje nejen na individuální rozhodnutí (správní akty) veřejné moci, ale rovněž na podzákonné právní předpisy (vyhlášky a nařízení), které její orgány vydávají: ty musejí být secundum et intra legem, tzn. vydané na základě zákona a v jeho mezích.

Primát zákona nad (výkonnou) státní mocí sám o sobě nezajišťuje, že stát nebude diktaturou: zejména totalitní diktatury bývají formálně právními státy, kde se úzkostlivě dbá na dodržování zákona. Optimální uspořádání z hlediska občana představuje demokratický právní stát, tj. takový právní stát, v němž jsou zákony přijímány demokratickou procedurou a kde je suverénem lid.

Základní znaky právního státu

Právní stát bývá různými autory odlišně definován, základní znaky však bývají zpravidla zachovány. Jsou to:

• zákonnost (každý, včetně státu, je povinnen zachovávat právo a jednat podle práva)

• právní jistota (každý má jistotu, že práva jednou nabytá mu nebudou zpětnou účinností zákona odňata, že právo nebude působit zpětně, že mu bude státem poskytnuta ochrana proti porušení jeho práva apod.)

• přiměřenost práva (k cíli, jehož má být právem dosaženo, nesmí být používáno nepřiměřených prostředků a zejména porušována základní lidská práva a svobody)

  • je posílena samospráva (např. Švýcarsko)