14A - Specifika ruského vývoje v 19. století. Revoluční hnutí. Reformy v 60. letech 19. století a v letech 1905-1907; jejich význam ve vývoji společnosti a státu

Jedním z důsledků selhání terorismu v 80. letech 19. století v Rusku byl vznik sociálnědemokratického hnutí. Sociální demokraté odsuzovali terorismus jako neúčinný. Podle nich měly politické a společenské změny vzejít ze zásadních změn v ekonomických vztazích a nedaly se uspěchat. Až by tato situace nastal padl by carský režim a na jeho místo by nastoupil buržoazní parlamentní systém teprve tehdy by usilovali socialnídemokraté o socialistickou revoluci.

I když byl politické strany zakázané přesto na přelomu 19. a 20. století začali vznikat. Nejradikálnější byla Strana sociálních revolucionářů (přímý nástupce organizace Narodnaja volja, tedy teroristických praktik 80. let). Sociální revolucionáři (eseři) se od sociálních demokratů lišila tím, že nedělali žádný rozdíl mezi rolníky a dělníky, ale všechny považovali za revoluční materiál. Dále podporovali odstranění soukromého vlastnictví a předání půdy občinám. Tímto si získali podporu velké části rolnictva. Avšak na rozdíl od sociální demokratů byli eseři málo organizovaní.

Sociální demokraté rozdělovali společnost na „vykořisťovatele“ a „vykořisťované“, rozdělovali sociální demokraté společenské třídy podle jejich vztahu k výrobě a za jedinou opravdu revoluční skupinu považovali průmyslové dělníky. Naopak rolníky za pohunky buržoazie. Chtěli zemědělskou půdu znárodnit a z rolníka udělat státního zaměstance.

Další politickou organizací „Liberální stran“, která spíše až do roku 1905 byl hnutím. Její vůdci pocházeli z řad šlechty a intelektuálů, kteří se odklonili od socialistů. Původně měli v úmyslu pracovat v rámci stávajícího režimu, ale zesílení represivní politiky státu v době vlády Alexandra III., jsou stále více zatlačování do opozice.

• Revoluce 1905

Latentní nespokojenost s absolutistickým carským režimem se začala projevovat ještě dříve než vypukla rusko-japonská válka (1904-05). Pipes tvrdí, že počátky revoluce 1905 spadají do února 1899, kdy na ruských universitách propukly velké nepokoje, které prakticky neutichly až do let 1905-06. Jak to často bývá šlo spíše banální spor, ale který vyústil k radikalizaci studentstva. Na universitě v Petrohradu bývalo zvykem, že se 8. února, v den založení university, studenti po oficiálních oslavách vyhrnuli do středu města, kde zpívali, radovali se a pili. Ruský úřadů byl tato forma oslav velice podezřelá, poněvadž nebyla úředně schválená. Pro rok 1899 povolili úřady pouze oficiální slavnosti. Nakonec došlo k potyčkám mezi studenty a policií. Situace se uklidnila během roku uklidnila, ale na universitách od té doby převládali radikální názor. Například během těchto studentských bouří byl spáchán úspěšný atentát na ministra školství.

Ministerstvo vnitra, nebo lépe jeden z jejich předních zaměstnanců, pojal v reakci na studentské nepokoje nápad, že by ruských stát, pomocí nastrčeného agenta, řídil dělnické ilegální hnutí. Hlavní záměrem této strategie bylo, aby dělníky neovládali radikálové, proto vznikali „ilegální“ dělnické nepolitické organizace. Došlo k paradoxní situaci represivní stát podporoval finančně nezákonné dělnické hnutí. To se policii nevyplatilo, poněvadž cíle této politiky, pacifikace dělnického hnutí, se v letech 1905-06 obrátili proti samotnému absolutistickému státu.