14A - Specifika ruského vývoje v 19. století. Revoluční hnutí. Reformy v 60. letech 19. století a v letech 1905-1907; jejich význam ve vývoji společnosti a státu

Konstituční Rusko. 1905-1914:

Jak jsem již napsal novému státnímu zřízení, deklarovaný carem v říjnovém manifestu, chyběl ústavní dokument, který by právně zakotvil nastalou změnu režimu. Tímto dokumentem se stal až ústavní text z dubna 1906, podnázvem Základní práva. Byl to konzervativní dokument, ve kterém byl car nadále nazýván autokratem. V Rusku byl zaveden dvoukomorový parlament. Horní komora (státní rada) se skládala z carem jmenovaných osob a zástupců církve a šlechty. Dolní komora (státní duma) byla tvořena volenými zástupci. Všechny návrhy zákona potřebovaly k uvedení v praxi kromě podpisu panovníka i souhlas obou komor. Ministry jmenoval car. Byrokracie i nadále zůstávala mimo dosah parlamentní kontroly.

Další články Základních práv zcela napomáhali zachovat autokratickou pozice panovníka. Car měl právo kdykoliv rozpustit parlament! Dále carovi dovolovala ústav, že v době kdy parlament nezasedal, mohl vydávat zákony.

Tato autokratická ústava velice vadila liberální demokratické straně (kadetů), kteří ovládali dumu, požadovali, aby ústavní text byl přepracován. To cara Mikuláše II. zaskočilo první dumu po třech měsících rozpustil a vypsal nové volby. V těch získali převahu radikální strany, které první volby bojkotovaly. Ty podobně jako liberálové intenzivně útočily na cara a požadovaly revizi ústavy. Opět cara dumu rozpustil a následující den byl zveřejněn nový volební zákon upřednostňující majetné obyvatelstvo. Ve třetí dumě svolané v listopadu 1907 měly hlavní slovo liberálně-konzervativní strany (tzv. okťabristé).

Nejvýraznějším předsedou vlády v tomto období byl Pjotr Stolypin (1906-1911), který se pokoušel vnitřní ekonomické a sociální reformy: např. vydal zákon o občinách, který umožnil jedinci vystoupit z občiny. Avšak postupně se dostával do politické izolace: jeho agrární politika znepokojovala konzervativní majetnou šlechtu; byrokracie se bránila jeho návrhům na decentralizaci administrativy a omezení policejní moci; neúspěšných pokus udělit Židů plná občanská práva, podráždila extremní pravici; liberálové a socialisté ho nenáviděli za monarchie a za způsob potlačení terorismu. Na konec byl na podzim 1911 v Kyjevě zastřelen atentátníkem.

Závěr. Rusko několik let před 1. světovou válkou: Tři roky oddělující smrt Stolypina od rozpoutání 1. světové války byly plné protikladných trendů, z nichž některé ukazovaly na stabilizaci, zatímco jiné nastiňovaly zhroucení.

Stolypinovy represe a ekonomická prosperita, která je provázela, nastolily pořádek. Ekonomika vzkvétala. Do roku 1913 se výroba oceli ve srovnání s rokem 1900 zvýšila o více než 50 %, zatímco těžba uhlí se zdvojnásobila. Národní vývoz a dovoz se také zdvojnásobily. Venkov klidný. Veřejné mínění začalo směřovat více doprava. Socialismus přišel o svůj půvab na úkor patriotismu a šovinismu.