Marxismus a socialismus

Východiskem je kritika kapitalistického ekonomického systému. Trh rozděluje bohatství, na kterém se podílejí kapitál i práce nespravedlivě, což vede k růstu sociálních rozdílů. Nerovnoměrnosti by měly být zmírněny - podpora zaměstnanosti, sociální jistoty (minimální mzda, sociální dávky), rovný přístup ke vzdělání.

Utopický socialismus

Filozofické kořeny socialismu jsou však mnohem starší, objevují se nejdříve (když pomineme lidové pověsti) u Platóna, který zastával názor, že ideální obec funguje na základě společného vlastnictví.

Thomas Mora byl anglický renesanční humanista. Za základní buňku svobodného státu považuje rodinu. Práce trvá pouze šest hodin, zbylý čas je věnován vědám a umění.

Thomass Campanella zveřejňuje ve své knize „Sluneční stát“ (1602) utopii o ideální společnosti, kde neexistuje soukromé vlastnictví, kde společná práce je zárukou hojnosti, kde však existuje přísná reglementace způsobu života, vláda kněží, která je v podstatě teokratická.

Prvky utopického socialismu lze ovšem najít již dříve u středověkých “kacířů” (bogomilové, valdenští, sestry svobodného ducha, bekyně), v programech některých rolnických povstání za feudalismu, v husitství (táborité), u Thomase Münzera (vůdce selské války v Německu, který vyzýval povstalé rolníky k nastolení “království božího na zemi”). Revoluční směr utopického socialismu potom vyvrcholil v babeufismu, pojmenovaném jménem jeho vůdce a nejdůležitějšího teoretika Graccha Babeufa - šlo o revoluční hnutí ve Francii 18. století, usilující o “Republiku rovných” - jednotnou, z jednoho centra řízenou celonárodní komunu.

Vědecký socialismus

V době průmyslových revolucí 19. století se socialistická ideologie vytvářela ve Francii, Velké Británii a Německu, kde byli nejvýznamnějšími představiteli Karl Marx a Friedrich Engels. Jejich materialisticky zaměřená teorie s tzv. marxistickou periodizací dějin předpokládala, že dělnická třída, nositel třídního boje, převezme moc v socialistické revoluci, kterou zapříčiní nerovnováha mezi výrobními silami a výrobními vztahy. Mimo marxismus stály teorie družstevnictví (navrhnuté Ferdinandem Lassalem) či anarchistická filosofie. Tyto prvky ovšem socialismus také silně ovlivnily.

Organizace socialistických hnutí začala již ve 30. letech 19. století vznikem Svazu spravedlivých (následně Svazu komunistů). Mezinárodní význam měla Internacionála.

V 80. letech došlo v Německu ke sjednocení marxistů a zastánců družstevnictví. Tím byla vytvořena sociálnědemokratická strana s tzv. Gothajským programem.

V 90. letech začíná další štěpení sociální demokracie.

1. ortodoxní marxismus: Karl Kautsky

2. revizionismus: Edward Bernstein. Poukazoval na to, že ekonomické a politické předpovědi marxismu se nepotvrdily. Požadoval dosáhnout cíle socialismu parlamentní cestou.

3. revoluční (marxismus)

   1. demokratický: Rosa Luxemburgová

   2. komunistický: Vladimir Iljič Uljanov. Revoluci musí zorganizovat malá hrstka předvoje dělnické třídy.