Od Berlínského kongresu k I. světové válce

Battenberský režim se Rusku zdál málo poddajný => 1886 prorusky laděný vojenský puč, kt. nového panovníka svrhl => narušení rovnováhy, hrozby ze strany Z Evropy – Alexandr III. musel akceptovat , že na bulharský trůn byl Vídní a Berlínem dosazen Ferdinand ze Sachsen-Coburgu – podléhá zpočátku vlivu ministerského předsedy Štěpána Strambolova – příliš protiruský, 1895 obětí atentátu.

Hlavním městem Sofie místo dřívějšího historického centra Trnovo. – kníže Ferdinand nakloněn stavbě železnice, kt. přináší do země kapitál.

1896 Ferdinand králem, r. 1908 využívá krize vyvolané anexí Bosny Rak.-Uherskem a současného pádu sultána za revoluce Mladoturků v Istanbulu a na carském pahorku nad Trnovem zapřísahá dávné bulharské cary Borise a Symeona a dovolává se jejich nároku na carské město Konstantinopol. Pak se sám prohlásí za cara a i jeho syn Boris není v této souvislosti korunován jako Boris I., ale v návaznosti na tisíciletou kontinuitu bulharských carů jako Boris III. (ostatní státy tuto titulaturu neuznají) + Ferdinand, stále oficiálně poplatný Turecku, vyhlašuje Bulharskou suverenitu – mladoturecký revoluční režim, kt. potřebuje klid na vnější frontě, uznává Bulharsko jako samostatný stát, ten samý rok (1908) ho uznávají i evropské velmoci.

Změna nastává v postoji Bulharska k Rusku – Rusko zde vnímáno po celé 19. stol. relativně pozitivně, ale když se r. 1903 nová srbská dynastie odvrátila od Vídně k Petrohradu a tam se dočkala podpory svých územních nároků na Makedonii, Buklharsko se cítí být zrazeno Rusy a přiklání se k Vídni a Dvojspolku, kt. jediný může podpořit bulharské požadavky na Makedonii.

Dobytčí (prasečí) válka: rakousko-uherská reakce na odklon srbského Bělehradu od Vídně k Petrohradu a na srbskou iredentu - uvalení hospodářského embarga: Rak.-Uh- zrušilo dohodnutý export dobytka ze Srbska do Rak.-Uh. bez předchozího varování. Choulostivé situace Srbska využily podnikaví kapitalisté z Francii a Německa, kt. orientovali srbský obchod s dobytkem s větším ziskem na jih, zčásti do Egypta => r. 1908 Vídeň bojkot zastaví, ale je vlastně poražena

1908: anexe Bosny a Hercegoviny: předtím pouze okupována, teď se stává součástí monarchie, už nepodléhá právně sultánovi, ale Vídni – z Istanbulu protesty, ale Novoturci nakonec Bosnu a Herc.pustí za odstupné 54 milionů zlatých korun

1. balkánská válka: všichni X jednomu

Ruské diplomacii se 1912 podařilo spojit protiturecké ofenzivní spojenectví balkán. států – hlavním cílem zničení osmanského panství v Evropě, válečné cíle označeny jako „zone contestée“(sporné pásmo), ale skrytým cílem je i nepřímý boj X Rak.-Uh. v zájmu ruských cílů. K balkánské lize patřilo: Srbsko, Bulharsko, Řecko a ČH.

Osmanská říše v letech 1911-12 zatažena do bojů o Libyi s Itálií, v S Albánii zuří boje Staroturků X Mladoturkům, do bojů zasáhne černohorský král Nikola a balkán. liga dává Turkům nesplnitelné ultimátum. Tímto vyvolaná balkánská válka se odehrává r. 1912 v Albánii, Kosovu, Makedonii a Thrákii, turecká armáda všude stojí X obrovské přesile. Srbové obsadí Skopje, čímž se zhroutí turecká vláda na Z Balkánu. R. 1913 balkán. prostor prakticky pevně v rukou spojenců – v jejich táboře ovšem neustálé hádky o dobytá území. 1913 Londýnská konference: křehký kompromis, ale neustálé spory, předmětem sporu především Makedonie (nároky Bulharska, Srbska i Řecka), nejasné hranice nově vzniklé Albánie (nároky ČH, Srbska, Řecka, nakonec uspěje jen Srbsko, kt. získává Kosovo, a ČH s městem Péč), jako nadřazená instituce v Albánii dosazen princ Vilém Wied – do Drače 1914, po 6 chaotických měsících prchá