Revoluce 1848 - Uhry

• Přes úspěchy revoluce v Uhrách 2 velké problémy:

1/ nejednoznačnost Dubnových zákonů ohledně zahraniční politiky, armády a financí (Uhry nechtěly mít nic společného s rakouským státním dluhem) + uherská vláda začala s budováním vlastního vojska – zeměbrany (maďarsky honvéd)

2/ národnostní problém na uherském území: Maďaři se, podobně jako Němci, Francouzi apod.považovali za velký a tedy i životaschopný národ X ostatní: Chorvati, Slovinci, Srbové, ale i Češi a Slováci podle nich národy malé a života neschopné. Maďarština zakotvena ve 31 dubnových zákonech jako zákonodárný a správní jazyk, což dokazovalo, že Uhry jsou koncipovány jako maďarský národní stát. Proti tomu protestovaly ostatní národy žijící na uherském území – Chorvati, Srbové, Rumuni a Slováci sice nezpochybňovali příslušnost k Uhrám, ale zároveň požadovali národní autonomii a právo používat mateřský jazyk.

• Rozpory uvnitř Uher: podporovány nepřímo Rakouskem, které je pochopitelně uvítalo (otevřená podpora chorvatského bána Jelčického), navíc v létě (srpen 1848) došlo k obratu v bojích o území v Itálii (viz. vítězství Radeckého v bitvě u Custozzy) a stabilizovala se i situace ve Vídni – dvůr se po pobytu v Innsbrucku mohl vrátit zpět do hlavního města => 31. 8. vydala rakouská vláda memorandum, v němž prohlásila, že dubnové zákony jsou v rozporu s pragmatickou sankcí, protože umožnily vznik uherského ministerstva války a financí, a proto je prohlásila za neplatné.

• 11. 9. 1848: Uhry ohroženy vpádem Jelačičových jednotek => demise Batthyányho vlády, na popud Kossutha a se souhlasem parlamentu 16. 9. 1848 vytvořen Celozemský výbor obrany vlasti (napodobenina francouzského Výboru veřejné bezpečnosti z r. 1793), který měl čelit válečné hrozbě. Postup Jelačičových oddílů nakonec zastaven maďarským generálem Jánosem Mógy nedaleko Pákozdu (40 km na JZ od Budína).

• Tyto události vedly ke změně charakteru uherské revoluce – z revoluce se stala obranná válka a nakonec jakási válka o nezávislost, vedená kvůli uhájení výdobytků revoluce z jara 1848

• Vídeň 3. 10. 1848 královskými dekrety rozpustila uherský parlament a podřídila Uhry Jelačičově vojenské vládě – Jelačič jmenován královským komisařem. Na Uhry se nahlíželo jako na povstaleckou zemi a na ty, kt. Pokračovali v odporu, jako na velezrádce. Parlament ale říjnové dekrety o svém rozpuštění odmítl jako nezákonné a 8. 10. pověřil výkonem moci v Uhrách Celozemský výbor obrany vlasti vedený Kossuthem.

• Mezitím ve Vídni znovu revoluce – dvůr i panovník uprchli do Olomouce, kde zasedal nově zvolený říšský sněm. Vrchním velitelem rakouských armád jmenován generál kníže ALFRED WINDISCHGRÄTZ, kt. obklíčil Vídeň. Maďaři v obavě o svou revoluci do ofenzivy – překročili rakouské hranice, ale 30. 10. 1848 poraženi v bitvě u Schwechatu.

• Kossuth jmenoval do čela uherské armády plukovníka Artúra Görgeye a pověřil ho, aby se připravil na rakousko-uherskou válku.

• V listopadu 1848 vytvořen nový vládní kabinet v čele s knížetem Felixem Schwarzenbergem – program centralismu a absolutismu platný pro celou monarchii, tedy včetně Uherska, 2. 12. 1848 abdikace Ferdinanda V. – místo něj císařem jeho synovec František Josef I.

• 13. 12. 1848 zahájil Windischgrätz vojenské tažení za „obnovení práva a řádu“ v Uhrách – neúspěchy uherské armády => 1. 1. 1849 opustila revoluční vláda spolu se státní pokladnou, mincovnou, arzenálem a svatoštěpánskými korunovačními klenoty hlavní město a usadila se v Debrecíně.

• Došlo i ke změnám v uherské armádě, což napomohlo vítězství Windischgrätzových oddílů nad uherskou armádou.

• 4. 3. 1849 rozpuštěn říšský sněm v Kroměříži a vydána tzv. oktrojovaná ústava: ta počítala s centralizovanou říší s relativně liberálním volebním právem mužů, četnými občanskými právy a obecní samosprávou, ale s žádnou odpovědností vlády a velmi omezenou autonomií v provinciích monarchie. Uhry měly být přeorganizovány => zděšení Maďarů, maďarská armáda do ofenzivy, vrchním velitelem opět Görgey – řada porážek Windischgrätze, kt. Kvůli neúspěchům musel dokonce rezignovat – na jeho místo generál Ludwig Welden.

• 14. 4. 1849: kossuth v Debrecíně vyhlásil nezávislost uherska a detronizaci habsburské monarchie: Habsburská monarchie obviněna z opakovaného porušování ústavy a z vedení války proti uherskému národu. Kossuth se stal správcem-prezidentem státu, jmenován i nový uherský kabinet vedený Bertalanem Szemerem. Kossuth doufal v mezinárodní uznání nového Uhreského státu, což se nesplnilo – Prusko si to nechtělo rozházet s Rakouskem, Francie zaměstnána vlastními problémy, Anglie pro zachování „rovnováhy sil“, tj. pro zachování Uher jako součásti Rakouska.

• Nicméně boj Maďarů už zpečetěn – opětovné posílení rakouských pozic po definitivním vítězství v severní Itálii v březnu 1849 – vojenská síla se mohla soustředit na Uhry + posádky vrchního velitele JULIA HAYNAUSE (nejsem si jistá, jak se skloňuje, každopádně se jmenuje Juslius Haynau) doplněna ruskými vojáky generála knížete Ivana Fjodoroviče Paskeviče – i přes snahu maďarských jednotek maďarské jednotky poráženy(viz. bitva u Temešváru 9. 8. 1849).

• Uherská revoluční vláda přesunuta do Segedínu a později do Aradu, snaha Kossutha řešit etnické problémy v Uhrách, výsledkem Pacifikační projekt ze 14. 7. 1849, který rumunským obyv. Uherska zaručoval veškerá práva kromě územní autonomie, podobná práva dána zákonem z 28. 7. 1849 i ostatním národům, schválen zákon o emancipaci židů. Nic z toho už ale nemohlo zachránit krizi uherského státu – 10. – 11. 8. 1849 členové vlády rezignovali a převedli na Görgeye převedli diktátorské pravomoci – Görgey pak 13. 8. 1849 bezpodmínečně kapituloval u Világose (vzdal se Rusům, ne Rakušanům)

• Konec revoluce v Uhrách – nad Uhrami vyhlášen výjimečný stav, zatýkání, veznění, popravy => emigrace vlastenců