Rodina v 19. století

Výchovná a sociální fce: Rodina byla a dodnes zůstala samostatnou společenskou jednotkou, v níž probíhá socializace dítěte. V časech předindustriálních se tento proces odehrával výhradně v rodině. Dítě bylo nejdřív usměrňováno, pak vychováváno s ohledem na budoucí povolání nebo poslání. Existovaly určité rozdíly, podle geografického prostředí či sociálního postavení rodiny. Až do vydání školního patentu 1775 si dítě v rodině osvojovalo nejen základní společenské návyky, ale získávalo zde i vzdělání potřebné pro další uplatnění v životě. V rodině se dítě prakticky naučilo to, čím se mělo živit. Starší syn dědil takřka bez výjimky profesi otce a po jeho smrti dílnu, obchod nebo hospodářství. Mladší syn odešel do učení a vzdělání završil „vandrem“. Dívky připravovala matka na jejich budoucí povinnosti.

Vedle výchovy dětí spočívala sociální fce také v péči o staré a nemohoucí členy rodiny. Pobyt v nemocnici měl punc něčeho nepatřičného.

Industriální společnost přinesla změnu: některé původní fce rodiny začal přebírat stát. Například státem řízená péče o rodičky a novorozeňata, již zmíněný školní patent, který podnítil zakládání škol a postavil pod dohled domácí vzdělání. Dále to byly občanské zákoníky vyhlašované v prvních desetiletí 19. století.

Ekonomická fce: I sem přinesla industrializace důležité změny. Protoindustriální rodina byla základní výrobní a spotřební jednotkou. Sňatek byla ekonomická záležitost, ne-li nutnost. Cílem rodiny bylo zajistit obživu, příjmy, reprodukci pracovní síly. Žena se v tomto období podílela s mužem na ekonomických aktivitách, byla svobodnější a plnoprávnější než žena industriálního období, vnímaná spíše jako strážkyně rodinného krbu. Musela však plnit řadu úkolů, které byly v pozdějším období komercionalizovány: péct chleba, vyrábět svítidla, mýdlo, někdy i vařit pivo.

Jinak však 19. století přineslo polarizaci společenského života kolem rodiny a profese, došlo ke klasickému rozdělení mužských a ženských rolí, postupně zmizely staré formy sociability (sousedství, kmotrovství,…).

Ochranná fce: Ta byla na počátku 19. století na zřetelném ústupu. Osvícenskými reformami byla nastolena bezpečnost jako věc veřejná. Ochranu státu zajišťovala armáda, ochranu pořádku v něm policie a četnictvo.

Emocionální fce: Ač se to může zdát neuvěřitelné, láska (v dnešní podobě) nehrála při uzavírání sňatků žádnou roli, i vztahy mezi rodiči a dětmi byly méně emocionální, více autoritativní na jedné straně a uctivé na straně druhé. Ve vztahu muže a ženy převládal po staletí spíše aspekt spolupráce a sounáležitosti než cit lásky. Ještě v 19. století docházelo k uzavírání sňatků na základě rodičovské autority, podložené racionálním ekonomickým kalkulem. U panovnických a šlechtických rodin to byly důvody dynastické, politické a ekonomické. Při manželských neshodách nebylo na rozvod dlouho ani pomyšlení. Ve Francii rozvod zavedla revoluce 1792, Napoleon ho zrušil a znovu uzákoněn by až roku 1884. V Rakousku byl povolen jen pro nekatolíky.