Rodina v 19. století

Děti v 19. století nebyly tedy traumatizovány rozvody, ale tvrdou výchovou. Vztah k otci byl dán přísně patriarchálním modelem rodiny, a tato úcta byla dána někdy spíše povinností než skutečným citem. Po polovině 18. století přibývá hmatatelných důkazů rodičovské lásky (portréty rodičů s dětmi, výjevy z rodinného života). Láskyplnější byl vztah otců k dcerám.

S konstituováním moderní společnosti se vytvořily podmínky pro zvýraznění citové fce rodiny. Došlo ke změně v postavení ženy: poslání ženy bylo ke konci 18. století chápáno jako nutnost, v polovině 19. století bylo vnímáno jako ženská přirozenost. Biologické podstatě ženy se dostalo společenského ocenění. Tzv. zahnání ženy k domácímu krbu přineslo větší citový vztah matky k dětem, větší podíl manželské lásky, ale i např. navazování ženských přátelství, feminizaci domácího služebnictva, okázalou zbožnost žen, organizovanou dobročinnost, která byla prvním krokem k ženskému spolčování a tím k ženské emancipaci.