Velká francouzská revoluce - prvotní fáze

Velká francouzská revoluce – prvotní fáze

Situace před revolucí:

• Západoevropská společnost mezi počátkem 16. a koncem 18. st. prožila velké změny. Reformace otřásla jednotou křesťanství. Osvícenství staví rozum oproti víře. Osvícenci se nezajímají jen o duchovno, ale zabývají se také společností, lidskými právy - heslo "volnost, rovnost, bratrství" se stalo heslem revoluce. Francie byla více než 100 let nejmocnější evropskou zemí.

• Ve Francii vládl Ludvík XVI. (1774 - 1792)

• 1789 – účast ve válce o am. Nezávislost – zhoršení finanční situace

• Duchovenstvo a šlechta zbaveni placení daní → to dopadá na řemeslníky a rolníky

• 1787 a 1788 velká neúroda a politická krize

Příčiny revoluce:
- hospod. A společenská krize, absolutistická monarchie, ve Fr. Nehomogení třída, skládající se z různých frakcí, dochází k pozvolnému rozvoji kapitalismu, nutnost změn,

• Finanční krize: Nákladný život královského dvora. Vyčerpání z pomoci Američanům ve válce za nezávislost a ze sedmileté války. Dluhy

• Francouzská společnost byla rozdělena do 3 stavů:
  2 privilegované: duchovenstvo a šlechta - pouze 3% obyvatel, ale vlastnily největší bohatství a měly všechnu politickou moc. Neplatily daně.
  Třetí stav představoval 97% obyvatel. V čele stála střední třída, buržoazie, tj. obchodníci, podnikatelé, majitelé manufaktur a inteligence (lékaři, právníci, učitelé). Mnozí z nich byli bohatí a vzdělaní. Dále sem patřili dělníci a městští řemeslníci. Nejchudší byli rolníci - většinou poddaní nebo nevolníci. Třetí stav platil daně.

• Aristokraci neústupná

• vtšina obyvatel na venkově. Převážně cechovní výroba. Obchod bržděn vnitřními cly. Ludvík XVI. byl proti reformám. Jeho žena Marie Antoinetta byla neoblíbená.
  Chudé žně v letech 1787 a 1788 → lidové bouře a stávky

• Ludvík XVI. měl kolem sebe schopné ministry, filozofa Turgota a bankéře Neckera. Ti se snažili o reformy (zrušení cechů, zdanění šlechty, svoboda obchodu a podnikání). Obnovené parlamenty však tyto návrhy odmítli a oba ministři byli odvoláni.

• Revolucionáři vyzbrojeni argumenty osvícenských filosofů 18. století

Období generálních stavů a ústavodárného shromáždění 5. 5. 1789 - 30. 9. 1791.

- 5. 5. 1789 král svolal generální stavy (naposledy se sešly roku 1614), aby schválily vypsání daní pro šlechtu a duchovenstvo. Největší zastoupení v nich měla neprivilegovaná buržoazie, proto šlechta a duchovenstvo požadují, aby stavy zasedaly odděleně a každý stav měl 1 hlas (potom by 2 privilegované stavy mohly přehlasovat třetí stav). Třetí stav proto zasedá sám a prohlásil se 17. 6. 1789 Národním shromážděním (= zástupci národa). V čele Mirabeau a Sieyés. Požadovali reformy. 9. 7. se národní shromáždění prohlásilo Ústavodárným (ÚNS) s cílem vypracovat ústavu