První starověké státy - Mezopotámie

- růstem dosavadních měst (Ur, Uruk, Eridu, Nippur…) či spojením predynastických měst a vesnic vznikly první městské státy (obecnými příčinami byly intenzívní využití půdy, rozvoj řemesla, růst měst a vytváření nedistribučních center), města začala vznikat i na severu (Kiš, Ešnunna…)

- města byla obehnána hradbami a vedle chrámu se objevila další centrální budova – palác

- nejstarší formou vlády byla primitivní demokracie – autorita byla v rukou shromáždění obyvatel města, jež volili úředníky, nejdůležitějším byl ten, kdo byl nejvyšším knězem městského boha

- základem chrámového hospodářství (později i palácového) bylo zemědělství, pastevectví a rybolov, půda náležící k chrámu byla rozdělena na tři části: 1) pro obdělávání ve vlastní režii, 2) pro příslušníky personálu 3) pro pronájem, pracovníci chrámů byli odměňováni v naturáliích, vedle normálních povinností se museli účastnit i staveb kanálů, hradeb atd., mezi manuálními pracovníky byli nejvíce ceněni řemeslníci a specializovaní zemědělští pracovníci (zahradníci, pastevci)

- stavebním materiálem byly sušené cihly, u reprezentativních staveb se používaly pálené cihly, chudina stavěla domy i z rákosu a hlíny

- územní růst států a jejich mocenský růst si vynutil novou formu organizace – monarchii, panovník opíral tedy o svou moc, nikoliv o všeobecný souhlas, měl funkci vojenskou, ekonomickou (zabezpečení úrody, administrativa) a soudní, sídlil v paláci

- palácové hospodářství se stalo obdobou hospodářství chrámového, do paláce směřovaly naturálie a odtud byly rozdělovány palácovému personálu (byla tím plněna úloha „výběru daní“ i „placení“ státní administrativy), k palácovému hospodářství náleželi vedle řemeslníků a zemědělských pracovníků v menší míře i otroci