První starověké státy - Mitanni až Urartu

První starověké státy

Mitanni

- tento churritský stát vznikl po polovině 17. stol., kolem roku 1500 ovládal vládce Parattarna mocné království s vazalskými státy v Sýrii a byl rovnocenným partnerem chetitských a egyptských panovníků

- stát se stal obětí chetitské expanze okolo roku 1350 (po obnovení stability), čehož nakonec využili Asyřané a zbývající území připojili ke své říši

Středobabylonské období

- po rozvratu starobabylonské říše kassitské kmeny zemi ovládly (16. stol.), nastal velký kulturní a hospodářský rozkvět doprovázený snahou po obnovení centralizované Babylonie, to se podařilo v polovině 15. stol. Ulamburiášovi

- Kassité velice rychle splynuli s původním obyvatelstvem (přijetí babylonské kultury a náboženství), největšího rozkvětu dosáhla zhruba mezi lety 1400-1350)

- obyvatelé museli platit daně a účastnit se některých státních povinností

- roku 1 235 byla říše vyvrácena Asyřany (pád Babylonu)

Středoasyrské období

- jejím zakladatelem byl král Aššuruballit (1365 - 1330), který zahájil sérii asyrsko-babylonských konfliktů diplomatickým vměšováním (Chetité totiž vyvrátily velkou mocnost – říši Mitanni, která existovala v období v letech 1 500 – 1350, Asyřané tak mohli rozšiřovat své panství)

- největší rozkvět nastal za vlády krále Tiglatpilesara I. (1117 – 1078), který musel bojovat s aramejskými a chaldejskými kmeny, jeho války přinesly Asýrii materiální blahobyt, jehož vnějším znakem bylo množství staveb, byla i napsána sbírka zákonů (o manželském právu a postavení žen – tresty za nevěru, svedení atd., o dědictví, o krádežích atd.)

- aby nebyla ohrožena centrální moc, byla dobytá území organizována jako vazalské státy, to se však neosvědčilo (neplatily daně), proto došlo ke zřízení provincií

- po smrti Tiglatpilesara říše upadla

Novoasyrská říše

- po smrti Tiglatpilesara zesílil v celé Mezopotámie tlak aramejských a chaldejských kmenů, které tu od 11. stol. vytvářeli menší státečky, bylo to období úpadku, základní syrské území tím však dotčeno nebylo

- syrským panovníkům 10. stol. se podařilo krizi překonat a v letech 911 – 612 nastal největší rozmach a rozkvět asyrského státu, a to po stránce ekonomické (bohaté a pravidelné daně, rozvoj obchodu), tak po stránce vojenské – Asyřané (Aššurnasirpal II. (883 – 859) a Salmanassar III. (858 - 824)) si podmanili postupně celou Sýrii, Aramejce i Féničany, na severu byla Salmanassarova vojska odražena státem Urartu

- Tiglatpilesar III. (745 – 727) dobyl roku 729 Babylon a stal se babylonským králem, oslabil vliv Urartu a zmenšil rozlohu provincií (velké provincie s mocnými guvernéry ohrožovaly centrální vládu, guvernéři dbali o vybírání daní a poslušnost oblasti, provincie se zřizovaly i na podrobených územích)

- nejvýznamnějším vládcem byl Sargon II. (722 – 705) – porazil mocný stát Urartu (714), hlavní město však nedobyl, roku 722 dobyl Samaří a deportoval velké množství zajatců do Asýrie, založil nové hlavní město Chorsábád s monumentálním palácem, zavedl stálou armádu