11. Univerzity

Ve 14. stol. dvojí typ univ. a) pařížského typu – důraz na studium teologie a svob. umění

b) bolognského typu – důraz na právní vzdělání

--

V novověku byly postátněny. Od osvícenství se na nich přestalo přednášet latinsky. V 19. století byly reformovány do dnešní podoby.

--

- koloniální využívání universit – Anglie v Indonésii, na NZ, etc.

- univ. jako centrum vzdělanosti – vznik „akademií věd“ až konec 18. stol.

- zvl. postavení studentů – chráněni císařem, glejtem  útok na ně považován za útok na císaře

Universita Karlova

• 1348 – založena, navázal na snahy Václava II. (1294 – neúspěšní snahy změnit pžskou církv. školu na univ.  odpor šlechty)

• Kliment VI. – zakládací listina, mohly se vyučovat všechny obory a kancléřem byl pžský arcibiskup

• Karel vybavil univ. dary

• I. kolej – Collegia Carolina

• Národy – český, polský, saský, bavorský

• 1409 – dekret kutnohorský – upravoval vztahy mezi národy a č. národ má tři hlasy  ostatní národy nesouhlas a secese do Lipska, tím úpadek

• utrakvisté – za hus. válek se ofic. přihlásila ke kalichu – Jeroným Pžský, Jakoubek ze Stříbra

• jezuité – ti se snažili UK podmanit, ale nedařilo se jim to. Jejich škola v Klementinu měla promoce od 1616 a chtěli si podřídit i univ. fakulty lékařskou a právnickou – ale odpor arcibiskupa Harracha  spor vyřešen 1654 – univ. dekret Ferdinanda III. – založení spojené Karlo-Ferdinandovy univ.

• tereziánské a josefínské reformy – posílení vni. autonomie uni., zvědečtění, pronikáni češtiny.

• Požadavek zrovnoprávnění č. a n.

• 1848 – změny, poté fil. fakulta již není přípravou pro ostatní fakulty, ale má rovnocenné postavení s ostatními

• 1882 – rozdělení Karlo-Ferdinandovy uni. (I. rektorem č. uni. V. V. Tomek)

Učená společnost

• Může to být učená společnost jako například česká Akademie věd, Francouzská akademie nebo britská Royal Society.

• Kolébkou novodobých akademií se stala renesanční Itálie. Roku 1407 založil ve Florencii její vládce Cosimo Medici nazývaný il Vecchio (Starý) Platonovu akademii. Podle zakládající listiny byla určena pro „pěstování platonské filozofie, italštiny, studium děl Danteho a dalších spisovatelů“. Nejslavnější světovou akademií a zároveň jednou z nejstarších se stala bezesporu Akademie francouzská (Académie francaise). Založil ji v roce 1635 francouzský státník kardinál Richelieu, který se také prohlásil za jejího ochránce. Sepsal zakládací listinu, kterou v témže roce podepsal Ludvík XIII. Nakonec ji v roce 1637 schválil francouzský parlament a dal tak této instituci oficiální postavení garantované státem. Posláním akademie podle zakládající listiny bylo upevňovat francouzštinu, určovat její pravidla a zdokonalovat ji tak, aby byla srozumitelná pro všechny a aby v ní mohly být pěstovány všechny vědy a umění. Zpočátku se členové Francouzské akademie scházeli u jednoho ze svých členů, od roku 1639 u kancléře Séguiera a od roku 1672 v Louvru. Od roku 1805 až dodnes pak přímo v budově Akademie. Po smrti kardinála Richelieua se protektorem Akademie stal kancléř Séguier, poté Ludvík XIV. a pak postupně francouzští králové, vládci a šéfové státu. Členů Francouzské akademie je vždy čtyřicet. Takzvaných 40 nesmrtelných. Dostat se mezi ně, mezi takzvaných 40 nesmrtelných, je snem, který se málokomu splní. Proč nesmrtelní? Není to proto, že členem Francouzské akademie se stává člověk na doživotí, ale protože zakladatel akademie kardinál Richelieu měl pečeť s nápisem A l‘ Immortalité(Na nesmrtelnost). A ta byla i na zakládací listině Akademie. Od založení této instituce dodnes bylo jejími členy něco přes 700 osobností. Háček je v tom, že adepty do Akademie musí potvrdit hlava státu. Proto řada lidí, kteří nebyli oblíbeni u krále, císaře či prezidenta, se akademiky stát nemohla - například Beaumarchais, Moli`ere, Diderot, Rousseau a další.

• Britská vědecká společnost byla založena jen o něco málo později v roce 1660. Ve čtyřicátých letech sedmnáctého století se začali neformálně scházet britští vědci a filozofové, aby diskutovali o myšlenkách Francise Bacona. Oficiálně byla společnost založena 28. listopadu 1660, když dvanáct vědců a filozofů se sešlo na Greshamově fakultě po přednášce profesora astronomie Wrena. Rozhodli se založit spolek pro podporu fyzikálně-matematických pokusů. Tento spolek se scházel každý týden a jeho členové diskutovali o nejnovějším vývoji ve vědě. Jeden z členů spolku o jeho existenci a poslání informoval krále Karla II. a zajistil mu tak jeho podporu. Společnost si dala přívlastek Královská (The Royal Society). Tento název se poprvé objevil v tisku v roce 1661. O dva roky později v zakládající královské chartě už je uváděna daleko složitějším názvem: The Royal Society of London for Improving Natural Knowledge- v překladu Královská londýnská společnost pro zdokonalení znalostí přírody. Podobně jako v případě Francouzské akademie i členové britské vědecké společnosti jsou voleni. Členy společnosti nebyli ale vždy jen vědci. Byli to i mecenáši vědy. Od roku 1731 musí kandidáta na členství navrhnout někdo písemně a doporučení mají podepsat všichni, kteří ho navrhují. Tyto certifikáty se uchovávají v archivu a jsou to velmi zajímavé doklady. Od roku 1847 se členem Akademie mohou stát jen vědci. Každým rokem členové Royal Society volí 44 nové členy z řad britských vědců a šest ze zahraničí. Být jejím členem se pokládá téměř za stejnou čest a uznání jako být nositelem Nobelovy ceny. Řada členů této společnosti Nobelovu cenu získala: například Paul Nurse za výzkum rakoviny, Petr Mansfield, který přispěl k objevu MRI, matematik a fyzik Stephen Hawking, Anne Mc Laren, která se zasloužila o výzkum kmenových buněk, vynálezce webové sítě Tim Berners-Lee a mnoho dalších

• Také na půdě Německa se zrodila učená společnost poměrně brzy. V roce 1700 tam byla ustavena Společnost věd (Societät der Wissenschaften). Podnět k tomu dal německý filozof, právník a matematik Gottfried Wilhelm Leibnitz. Ten se zasloužil nejen o německou, ale i o ruskou akademii. Byl iniciátorem založení ruské Imperátorské akademie věd v Sankt Peterbugu v roce 1724. Zakladatelem byl Petr I. Veliký, který do ní soustředil nejlepší učence a vědce z celé Rusi. Měli nejen pěstovat vědu, ale také se věnovat výuce mladých talentů a předávat jim zkušenosti. Ročně dostávala Imperátorská akademie od státu 25 tisíc rublů, což bylo hodně peněz, a z osobního majetku Petra Velikého dostala jako zvláštní dar velkou knihovnu a několik budov na Vasilevském ostrově

• Ludvíkovský: v Č. silná tradice klasické humanity,která se nepřetržitě posilovala z ant. zdrojů a byla podporována slavnými příběhy z domácí minulosti  1753 reforma školství v duchu klas. humanity a tím byl dán nový základ kult. usilování

• 1746 – Societas eruditorum Incognitorum – první US v rámci R-U, jejím cílem nebylo povznesení morav. vlastenectví, ale německá kultura v Rakousku, nelze srovnávat s pžskou společností nauk, vzniklou dříve, kt. usilovala o podporu vlastenectví. SI je humanisticky internacionální. Dá se chápat jako vzdor proti Societas Jesu (jezuité). Společnost vydávala německý měsíčník Monatliche Auszüge alter und neuer gelehrten Sachen, který vycházel od ledna 1747 v Olomouci a od března do června 1748 ve Franfurtu nad Mohanem a v Lipsku. Byl to referativní časopis, v němž se původní výsledky vědecké práce neobjevovaly. Činnost olomouckých „neznámých“ byla pod vlivem na jedné straně estetiky německého osvícence Johanna Christopha Gottscheda a na straně druhé kritického italského dějepisectví Antonia Lodovica Muratoriho. V prostředí jezuitské vzdělanosti Olomouce znamenala osvícenské osvobozování myšlení, a proto se dostala pod tlak tradičních směrů protireformační teologie. P. iniciativa byla v souvislosti s Gottschedovým pokusem z podzimu 1749 založit akademii věd ve Vídni. Na něj navázal P. návrh z 30. prosince 1749, který se rovněž neprosadil. Olomoucká společnost zanikla v roce 1751. Byla výjimečným pokusem prolomit povážlivé zaostávání intelektuálního života v habsburské monarchii poloviny 18. století.

• další US vznikla v Praze 1771. Do řad Královské české společnosti nauk postupně patřily mj. takové osobnosti jako lingvisté Josef Dobrovský a Josef Jungmann, matematik Bernard Bolzano, historik František Palacký, fyzik Christian Doppler, etc. Podobně jako sesterská Česká akademie věd a umění (založená z iniciativy mecenáše Josefa Hlávky r. 1891 ještě pod patronací císaře Františka Josefa I.) byly totiž obě instituce zrušeny komunistickým režimem r. 1952. Přerušená dějinná tradice byla fakticky obnovena až ustavením současné Učené společnosti České republiky ze společné iniciativy prof. Otto Wichterleho a prof. Rudolfa Zahradníka v květnu 1994.