19. Historické proměny vztahů mezi Čechy a Němci

Od Heimatfrontu k Protektorátu

Zlomem se stalo pak období od nástupu Hitlera v sousedním Německu, které na konec vedlo k vytvoření Henleinovy Sudetendeutsche Partei, která se stala vítězem parlamentních voleb v roce 1935. K tomu podle autorů vedly tři hlavní příčiny: První bylo propuknutí světové hospodářské krize, druhá politický a vojenský vzestup Třetí říše a třetí pak vytvoření SdP, která získala mezi Sudetskými Němci téměř monopolní postavení. Tomu nemohlo zabránit postavení otevřené nacistické strany DNSAP mimo zákon spolu s Deutsche Nationalpartei. Jejich nástupkyní se stala na přechodnou dobu Sudetendeutsche Heimatfront, kterou nakonec plně ovládla SdP. Ta byla silně infiltrována nacismem a postupně sílí její myšlenka na rozbití Československa a připojení nejen Sudet, ale celých Čech a Moravy k říši. Československá politická reprezentace nebyla na tuto situaci příliš připravena a nebyla ani jednotná v postupu, jak této katastrofě zabránit. Podle autorů knihy oproti dnes rozšiřovaným názorům i Edvard Beneš a jemu blízcí politici zastávali realistická stanoviska a navrhovali decentralizaci státní správy a zavedení skutečné regionální samosprávy. To však bylo ještě možné v druhé polovině dvacátých let, ale na konci třetího desetiletí za existence SdP to hrozilo likvidací státu. Ta své požadavky během roku 1937 tak vyostřovala, že 19. listopadu téhož roku Henlein zaslal Hitlerovi memorandum, v němž konstatoval, že "srozumění mezi Čechy a Němci je v Československu prakticky nemožné". Po anšlusu Rakouska Německem v březnu 1938 a nedodržení spojeneckých dohod s Československem přes všechnu snahu československých politiků musela zákonitě skončit existence první republiky Hitlerovým mnichovským úspěchem.

Znamenalo to porážku a hlubokou destrukci celé československé státní ideje. Třetina státního území byla okupována a vyhnáno na 170 tisíc Čechů, Židů i sudetoněmeckých demokratů a to vše s následným rozpadem československého státu. Pokus o udržení Česko-Slovenské (tzv. druhé) republiky se ukázal nerealistický, i když nová vládní garnitura se snažila orientovat na Německo a jemu blízkých ideových a politických základech. Hitler, když nenarazil na mezinárodní odpor, dokončil své plány a 15. března okupoval, jak říkal "rest-Tschechei", když den předtím inicioval vyhlášení Slovenského štátu. Tímto se znovu proměnil česko-německý poměr, a to nejen v státoprávním ohledu, ale v každodenním životě i v perspektivách budoucího vývoje, který měl při nejlepším skončit vysídlením Čechů k Ledovému moři. Z takto vzniklé české nenávisti vyvolané bojem o holé přežití vyrůstalo podhoubí, z něhož vysídlovací plány pro sudetské Němce byly nastartovány.

Na cestě k rozhodnutí o odsunu Němců