Historie karolinské minuskuly

- omezený počet ligatur

- každá litera má pevnou charakteristickou formu a pevné místo ve čtyřlinkovém psacím systému (ten převzala z polounciály)

- bez okrasných kliček a stínování

- neexistuje v kurzívní podobě

- zaokrouhlená

- mizí rozdíl mezi knihovým a užitkovým písmem

- početné zkratky v rukopisech církevního obsahu, omezují se však jen na často užívaná slova – nomina sacra

- novinkou je zavedení značek vlastního významu za ar, er, re

- tironská značka & se používala i uprostřed slova

- interpunkční značky: tečka, čárka a jejich kombinace

- na konci 8. století ve spisech nacházíme otazník

- zpočátku otevřené a – což ukazuje na kurzivní původ

- i g je zpočátku nahoře i dole otevřené

- horní délky liter jako b, d, h, l jsou kyjovitě zesílené

- v 10. století pomalu mizí archaické otevřené tvary u liter a a g

- ztrácí se také kyjovitá zakončení dříků

- oddělování slov

- v 11. století e caudatum nahrazuje ae

- zavádění kulatého s

- objevuje se w místo uu

- patky zvláště u písmen m a n

- trojúhelníkové zakončení dříků

- slova na konci řádku se označují rozdělovacím znaménkem

- ve 12. století se setkáváme s kulatým s i uprostřed slova

- definitivní vítězství Karoliny nad ostatními druhy latinského písma

- postupně dochází ke gotizaci

- nabývá vertikálního charakteru

dochází k dvojitému lámání písem (vznik slabých a silných čar)

- gotické propojování sousedních písem

- bohatá ornamentální výzdoba knih a bohatá iluminace jako nerozlučná část písma

- luxusní vzhled pergamenů podporován zlatým a stříbrným písmem či purpurovým pergamenem (převzato z doby římské)

- lámání oblouků a dříků písem

Minuskula diplomatická

- na rozdíl od knižní měla dlouhé dříky

- radikální omezení zkratek

- B. Bischof podle studií Natalie Danielové rozeznává tři druhy Karoliny:

1. kaligrafické knižní písmo (liturgické rukopisy)

2. běžné písmo pro průměrné rukopisy

3. tzv. školní styl