11. Česká historiografie raného novověku

11. ČESKÁ HISTORIOGRAFIE

1. ČESKÁ REFORMACE A HUMANISMUS

   • 16. stol. přináší hodně podnětů pro rozvoj dějepisectví

   • od přelomu 15. a 16 .st. začíná nová epocha ve vývoji dějepisectví, které se vyznačuje odvratem od středověkého názoru a nástupem humanistické historiografie

   • nejdůležitější je sekularizace myšlenek o povaze historického vývoje a o povaze historického poznání

   • ustupuje představa o rozhodující úloze božské vůle v dějinách, teologické objasňovaní jevů -> položen základ k hlubšímu pochopení historického vývoje, historik směřuje k postižení podstatného

   • základem racionálního i emotivního poznávání je především životní zkušenost, empirie

   • důraz je kladen i na historický pramen – jeho kritikou, tříděním, kladením otázek i přes náhodnost výběru a nesystematičnost je položen základ k všestrannému poznání skutečnosti i k historické kritice, která patří k předním přínosům humanistického dějepisectví

   • v českém prostředí bylo působení renesance a humanismu omezené, protože tam dominovaly zájmy náboženské a konflikt s habsburským panovníkem -> dějepisectví reagovalo na aktuální podněty objevuje se orientace na současnou problematiku

   • už za Jiřího z Poděbrad se u nás objevovaly náznaky nové myšlenkové atmosféry, ale oproti vývoji uherské a polské historiografie je to u nás zanedbatelné

   • objevuje se první generace českých katolických i utrakvistických humanistů -> jejich humanistický zájem o dějiny se uskutečňoval více živým literárním zřetelem k soudobým událostem než v metodickém přístupu k nim

   • významným faktorem rozvoje dějepisectví se stává na sklonku ½ 16. st. knihtisk, podněcující neobyčejný zájem o historiografická díla

   • zostřující se ideové, politické i sociální zápasy upoutávají zájem čtenáře, uplatňuje se také národní jazyk, což je další projev demokratizace

Bartoš Písař

• nepřítelem kněží, kteří by chtěli i v husitské společnosti vládnout, a nesmlouvavě kritizoval mravní úpadek doby, nikdy však v sobě nezapřel bohatého měšťana, který k nižším vrstvám zaujal povýšenecké stanovisko

• Kronika o bouři pražské roku 1524 neboli knihám o pozdvižení jedněch proti druhým v obci pražské – o náboženských bojích v Praze, psal o době let 1471 – 1530, 4 díly, dílo je obrazem pohnuté doby, zrcadlí myšlení a cítění bohatého příslušníka měšťanského patriciátu, přesná a spolehlivá – opírá se totiž o listy, cizí spisky, akty a tisky, nutně vedl k tom, že v hodnocení protivníků je tendenční, vášnivě, až nenávistně stranická; zájem o konfesijní rozpory, útoky proti morálnímu úpadku církve i názory na dějiny; Bartoš je pragmatický, věrohodný, i když ho současníci považují za tendenčního

• zámožný pražský měšťan, přiklonil se k novoluterské straně, obrana jeho postojů i jeho strany se stala impulsem k literární činnosti

• podle Palackého prvním, kdo opouští od chronologického (analistického) záznamu, líčí věci pragmaticky – spojuje věci, které spolu logicky souvisí

• kolem roku 1540 vznikají 3 významná díla: