11. Česká historiografie raného novověku

Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680)

• pražský kanovník a kaplan v Litomyšli; svůj titul si vymyslel, protože to znělo vlastenecky

• kritizuje i vládu Ferdinanda I.

• blíže lidovému prostředí a vlastenečtější než Balbín -> rozhodl se psát o českých dějinách mateřským jazykem (napsal úvod k připravovanému Moravopisu - dílo obsahuje dějiny Moravy od babylonského zmatení jazyků), Mars Moravicus - latinské vylíčení vojenských a politických dějin

• v jeho podání je všechno řízeno boží prozřetelnosti, z Boží vůle vznikají a zanikají civilizace, ale člověk už má vliv na zánik civilizace.

• stal se kapitulním děkanem u sv. Víta v Praze -> měl přístup k bohaté kapitulní knihovně a archivu, napsal k oslavě svatovítského chrámu a jeho kapituly latinský spisek o dějinách a pamětihodnostech katedrály

• 1663 autor politického spisku, burcujícího celou Evropu k obraně křesťanského společenství proti tureckému nebezpečí

Jan Kořínek (1626 – 1680)

• rektor jezuitské koleje v Litoměřicích

• Staré paměti kutnohorské (1675) - v duchu doby snůškou dějinných zpráv o Kutné Hoře, protkané barokními verši, využívá dobové hornické terminologie a řemeslnického slangu pro vykreslení poměrů

• získal své jazykové znalosti přímým „výslechem“ starých lidí

• znalosti hornické práce si ověřoval také návštěvou dolů

Městské kroniky:

• užší vztah k lidu a zaměření k místním dějinám

Jan Florián Hammerschmidt - Historie Klatovská (1699), latinsky psané Dějiny pražské

Jan Tanner (1623 – 1694) - plzeňský rodák a jezuita; autor plzeňských dějin – Historia urbis Plsnae

Jan František Beckovský (1658 – 1725)

• představitel mladší historické generace, neměl hlubší humanistické vzdělání

• nesetkal se s učeneckou tradicí jezuitské historiografie

• Poselkyně starých příběhů českých - 1. díl založen na Hájkovi, silné národní povědomí a jasná účelovost práce, protireformační tendence, 2. díl v rukopise a historicky cennější (hojný materiál kronikářský a listinný a dovedl své vyprávění ve formě pamětních zápisů až do jeho současnosti, také už nepoužil Hájka a informace získává i ze své současnosti)

• autorem hagiografických prací o sv. Anežce a sv. Janu Nepomuckém

• po polovině 18. století se o Beckovského a Pešinu ve vlastenecké víře už obrozenského ražení opřel anonymní východočeský tisk Země dobrá, to jest země česká (1754) -> v díle nejsou dějiny jen předmětem poznání sama sebe, ale i národní a sociální posilou v nelehké době, dějiny se stávaly integrální složkou života společnosti a jejich funkce nabývala výrazné aktuálnosti, úměrně s tím se vzmáhal proud lidového kronikářství, v němž nejrůznější pisatelé podávali sebe sama a mentalitu své sociální skupiny

• Balbínem a prací jeho vrstevníků a následovníků se vytváří nová, učenecká linie českého dějepisectví, která přes věcný a metodický úpadek v ½ 18. stol. dodává pozdější osvícenské a obrozenské historiografii podstatný historický materiál a účastní se díla, které v minulosti hledá argument a oporu národní obrody a národního hnutí