11. Česká historiografie raného novověku

Vilem Slavata z Chlumu a Košumberka

• bratr, co konvertoval ke křesťanství

• po Bílé hoře byl povýšen do knížecího stavu Ferdinandem II.

• od něj vyšel plán konfiskace statků povstalců a měst, i změny stavovského zřízení ve prospěch panovnického absolutismu

• Historické spisování - rozhořčil se nad pamflety Matyáše Thurna (obhajoval stavovskou politiku v době povstání) a začal psát ->v textech vždy opisuje část a reaguje na ni komentářem, své texty posílal přátelům, kteří si je oblíbily a čekaly na pokračování

• navazoval na Hájka

• práce zůstala v rukopise, byla velmi rozsálá a postupně ubývalo i čtenářstva

• vydána byla až v 2/2 19. stol. – dílo totiž nebylo pro nikoho atraktivní (obhajoval v něm jen rok 1620), navíc bylo příliš rozsáhlé, proto se ani nenašel vydavatel, který by tak rozsáhlé a nijak zajímavé dílo, vydal

• pod dojmem válečných událostí začínají v městském i vesnickém prostředí vznikat zápisky osobních prožitků bez vyššího rozhledu a pohledu na obecné dění: Václav František Kocmánek, zapisovatel pražských událostí za 30tileté války, kantor a skladatel sociálně laděných interludií, dílo Sumovní krátké vypsání o hrozné válce

1. BAROKO

- Jakmile končí spisovatelství doby pobělohorské, začíná dějepisectví katolického baroka. Objevuje se nová mentální a literární situace. Těžiště literární tvorby v českém jazyce se přesouvá z oblasti umělé literatury do oblasti ústní a psané literatury lidové a pololidové. Nový úkol dějepisné tvorby byl zachraňovat dokumenty minulosti jako doklady bývalé české slávy a plného národního života a vytvářet pozvolna z poznání české minulosti zdroje vlastenectví jako předpokladu lepší budoucnosti.

Bohuslav Balbín (1621 – 1688)

• z měšťansko-zemanské královehradecké rodiny, kmotrem byl Albrecht z Valdštejna

• po smrti otce rodina našla útočiště u pána z Otersdorfu, pobyt zde na něj zapůsobil – hrabě byl v čele protireformační komise, pozval si jezuity

• studoval na různých jezuitských kolejích, nejdůležitější studium bylo v Olomouci – zde vstupuje do jezuitského řádu, r. 1638 skládá sliby a začíná studovat v Klementinu v Praze

• ovlivnila ho Hájková kronika, jeho přáním bylo napsat životopis Karla IV., ale to už napsal někdo jiný, tak si vybral prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic – toto dílo je vlastenecké, jde o propojení církve a velké osoby Karla IV., zdůrazňuje kontrast vlády Karla IV. a Václava IV.

• jako katolík a jezuita přijímá rekatolizaci jako blahodárný důsledek bělohorského vítězství a sám ji podporuje dějinným obrazem mariánského kultu

• proti politickým a národním důsledkům zahajuje obranný boj

• dějepisné práce poznamenány myšlenkovou atmosférou doby a osudem člověka, který se ve svém zasaženém češství dostal do konfliktu s jezuitským řádem a s představiteli habsburského státu -> za svá stanoviska byl od představených řádu a od šlechtických protivníků pronásledován, překládán z trestu na různá místa jezuitských kolejí

• hagiografické spisy (v nich úcta k českým mariánským poutním místům, kladské Vartě, moravským Tuřanům a české Svaté Hoře)

• v hodnocení české minulosti se u Balbána více uplatňuje jeho vlastenectví než příslušnost k protireformační církvi a jezuitskému řádu – např. neodsuzuje nenávistně české kacířství; jsou mu sympatické úspěchy husitských vojsk

• Epitome rerum Bohemicarum (= Výtah z českých dějin) - mělo být přípravou k napsání velkých syntetických českých dějin (od Bořivoje po současnost), formálně navazuje na hagiografické schéma, spojuje v něm místní dějiny Staré Boleslavi a jeho kostela s dějinami celých Čech; bylo dokončeno 1668, ale bylo zastaveno v tisku pro podezření z „přílišné lásky k národu“( před cenzurou např. neschvaloval Ferdinandovu politiku vůči povstalým stavům a prohlašoval české království za volební monarchii a protestoval proti exekuci českých pánů na Staroměstském náměstí) -> vydané tedy bylo až 1677 po změnách vynucených cenzurou, Balbín znal většinu kronikářských záznamů – domácích i cizích, cituje z nich, popř. i celé otiskuje (Kristiána) a využívá i listiny, které jako historické prameny neobyčejně hodnotí, často čerpá informace i z Kosmy

• Balbín psal i genealogie české šlechty – vyrostly z jeho kladného vztahu k tomuto prostředí

• Miscelanea historica regni Bohemiae (= Rozmanitosti z dějin království českého) - plán pro vytvoření veliké vlastivědné encyklopedie Čech, která by obsáhla 3 dekády po 10 knihách a podala obraz minulých a současných Čech po všech stránkách, zůstalo nedokončeno, dílo ve sběru a edici materiálu nesystematické a nekritické, obrovský rozsah látky totiž autorovi nedovoloval jej metodicky a kriticky utřídit a zpracovat, dílo píše proto, že mu zbyl mnoho materiálu z Epitome

• Obrana jazyka slovanského, zvláště českého - autor vykládá příčiny úpadku českého státu i řeči a útočí proti domácím zrádcům, kteří opouštějí český jazyk, věnuje pozornost českému jazyku, velebí jeho starobylost a bohatost, podle Balbína by nikdo neměl jazyk zakazovat a měnit (to dělají Habsburkové), má výrazně politickou tendenci, otevřeně odhaluje kořistnický charakter vídeňské vlády, která po českém státě požaduje pouze peníze; Obrana zůstala jen v rukopise, vydána až v roce 1869

• v politickém myšlení byl Balbín konzervativní tradicionalista, jakoukoliv změnu jazyka, práv a obyčejů pokládal pro stát za nebezpečnou

• Balbín předjímá typ novodobého historika soustředěným a metodickým zájmem o minulost, pracovní vášní a oddaností jedné vědecké problematice

• Balbín neznal soudobá základní díla západoevropské učenecké historiografie, ale znal Mabillonovu práci o diplomatice i ediční podnik Bollandistů Acta Sanctorum (napsal Život sv. Jana Nepomuckého)

• svou sběratelskou prací a šíří encyklopedických znalostí se stal připravovatelem novodobého kritického dějepisu osvícenského a obrozeneckého